Na televizní popularizační cyklus Česká filharmonie hraje a hovoří navazoval v sedmdesátých letech Panton vydáváním alb doplňujících a navazujících na jednotlivé epizody,
ve kterých Václav Neumann nejprve rozebíral dané dílo a pak je s Českou filharmonií provedl.
Šestý díl (kat.č. 8110 0016) byl věnován Preludiím Ferenze Liszta..
Z komentáře Z.Vokurky k původnímu albu z roku 1979:
V dějinách romantické hudby je zrod symfonické básně nerozlučně spjat s Ferencem Lisztem......začal jako zázračné dítě, obdivované, oslňující a stále hýčkané. S úžasnou energií dopňoval své vzdělání. Prý četl knihy i u klavíru při prstových cvičeních:"Homr, Plato, Byron, Hugo, Bach, Hummel, Mozart a Weber jsou okolo mne, Studuji je, uvažujii o nich, stanu se umělcem, jakého dnešní doba potřebuje". Inspirován vznešenými ideály, vyrostl ve velkou uměleckou osobnost, přijal nejvyšší slávu, prožil velepestrý život, v němž se střídala dějiště, měnili partneři, společenské úspěchy vyvažovaly úspěchy umělecké.Tato Lisztova životní pouť měla několik center, jejichž význam se projevuje v životopise, v tvorbě i v umělecké činnosti...Kam došel Nicolo Paganini v houslích, to Liszt dokázal na klavíru. Odtud pramení úžasná obtížnost klavírní tvorby a mohutný účin klavírní techniky. Proti Chopinově hře pro malý pokoj, kde interpret i posluchači kolem klavíru se navzájem znají, měla hra Ference Liszta nesrovnatelný lesk, udivující energii a mužnost, stejně jako krásu lyrických partií...Stejně jako život i tvorba Ference Liszta se dá rozdělit do několika skupin podle oborů i podle časové posloupnosti. Nás zajímá spíše tvorba orchestrální, hudba s konkrétním básnickým programem, neboť tím chce podle Liszta "skladatel chránit posluchače před libovolností poetického výkladu svého díla. Chce předem soustředit jejich pozornost na poetickou myšlenku celku, na určité jeho rysy."
V této symbióze se nabízí slavná symfonická báseň Les Préludes - Preludia. K napsání byl Liszt inspirován básní stejného názvu francouzského básníka a filosofa Lamartina. Vyjadřovala asi tuto představu: Je snad náš život něčím jiným, než řadou preludií k onomu neznámému zpěvu, jehož první slavnostní tón nasadí smrt? Ferenc Liszt stejným způsobem koncipuje i svoji skladbu. Ovšem objevuje se zde další rys, připomínající Beethovenovu otázku z poslední věty jeho smyčcového kvartetu F dur, op. 135. Motiv je podložen slovy"Muss es sein?" (Musí to být?). Ze tří tónů tohoto motivu roste pak všechen hudební materiál Lisztovy symfonické básně. A jak si máme odpovědět na beethovenovsko-lisztovskou otázku, naznačí poslech gramofonové desky.