Wolfgang Amadeus Mozart (27. 1. 1756 – 5. 12. 1791)
Z komentáře k původnímu LP albu 1110 2819 vydaného Supraphonem v roce 1981:
Když se hovoří o tragickém uměleckém osudu Mozartově, jenž na vrcholu svých tvořivých sil nenalezl ve vídeňském prostředí dostatek porozumění, odkazuje se obvykle k operám, které ve Vídni neuspěly. Ale Mozart to tehdy u svého publika prohrál i některými symfoniemi a koncerty; klavírních napsal v rozmezí 4 let 12, za jeho života však tiskem vyšly jen tři. Klavírní koncert c moll je příkladem takové hudby, v níž si geniální tvůrce "dovolil příliš": bez ohledu na publikum vyslovit to, co v onu chvíli cítil. Potřeba promluvit vlastní řečí byla u velké individuality silnější než potřeba svobodného umělce Mozarta mí úspěch, z něhož by vyplynulo i hledané existenční zajištění. Navíc se tak nečekaně stalo v případě koncertantní skladby, která je přítomností virtuózního prvku obvykle silněji zaměřena na bezprostřední posluchačskou odezvu než jiné hudební druhy.
Mozart napsal svým koncertem c moll zcela osobitou výpověď vnitřně silné člověka, kterému cesta životem už vzala úsměv z tváře. Ač psal koncert pro vlastní vystoupení, nevybavil jeho sólový part ničím, co posluchače strhává k potlesku. Koncertantní nástroj postavil do služeb celku, tvořeného třemi rovnocennými nástrojovými složkami: sólovým klavírem, smyčcovou a dechovou skupinou, která v této skladbě zdaleka nemá jendoprovodné poslání. Žádný jiný Mozartův koncert nemá tak bohaté nástrojové obsazení (včetně hobojů i klarinetů), čímž je zdůrazněn symfonický ráz této hudby....
Rondo D dur pro klavír a orchestr K. 382 z r. 1782 je příkladem Mozarta známého a milovaného: spojuje hudební vtip s odlehčenou graciézností. Autor ho s ohlasem hrával ve svých koncertech, obvykle místo původní finální věty staršího koncertu K. 175
Tomislav Volek