Valentina Kameníková (*20.12.1930 - †21. listopadu 1989)
Z komentáře k LP albu 1113 3374 vydaného Supraphonem v roce 1984 a jehož obsah je základem této kompilace:
Valentina Kameníková patří mezi přední pianisty současné doby. Ukončila svá hudební studia v Oděse, ale už více než čtvrtstoletí žije v ČSSR a podílí se na českém hudebním životě i jeho zahraniční reprezentaci mimořádně významným způsobem jako koncertní umělkyně i v pedagogické oblasti na pražské konzervatoři a AMU v Praze. Její postoj k interpretaci Prokofjeva je zrale vyhraněný a prověřený řadou koncertních provedení.
Svrchovaná technická brilance, vytříbená úhozová kultura, vášnivý temperament i schopnost zachytit základní podstatu prokofjevovského dramatismu i lyriky nachází na této desce pole k nevšednímu uplatnění.
Odkaz Sergeje Prokofjeva (*23.4.1891 – † 5.3.1953) představuje vrcholné kompoziční hodnoty našeho století. Vstoupil už jako student konzervatoře do tehdejšího hudebního dění jako novátor a do klavírní literatury přinesl v nástrojové stylizaci prvky neméně nové a významné než v minulosti Chopin nebo Liszt.
Souviselo to i s tím, že byl vynikajícím klavíristou, slavícím v období mezi oběma válkami triumfy na pódiích Evropy i zámoří. Jeho klavírní sloh se pochopitelně postupně ale zároveň velmi rychle rozvinul do výrazně osobitého rukopisu, přinášejícího řadu podnětů dalším skladatelským generacím.
Devět klavírních sonát a pět klavírních koncertů spolu s řadou drobnějších klavírních forem ukazuje důslednost a nekompromisnost jeho tvůrčí cesty, prosazované s neovlivnitelnou uměleckou odvahou přes vyslovenou zášť tehdejší konzervativní kritiky a nepochopení u posluchačů.
Dnes považujeme Prokofjeva právem za klasika hudby dvacátého století....
Jaromír Kříž, 1984