Na televizní popularizační cyklus Česká filharmonie hraje a hovoří navazoval v sedmdesátých letech Panton vydáváním alb doplňujících a navazujících na jednotlivé epizody, ve kterých Václav Neumann nejprve rozebíral dané dílo a pak je s Českou filharmonií provedl.
Sedmý díl (kat.č. 8110 0017) byl věnován E.Griegovi a jeho hudbě k dramatické básni H. Ibsena Peer Gynt:
Z komentáře Z. Vokurky k původnímu albu z roku 1979:
Je nutné začít cestopisnou knihou Karla Čapka. O norském Bergenu píše, že tam často prší. "A pršelo tam vskutku, až to pleskalo. A psáno, že nad ním se tyčí sedm horských hřebenů; já spočítal jenom tři, neboť ostatní byly v mracích, ale věřím, že jich je sedm...."...k informaci Karla Čapka je nutno připojit to nejdůležitější: v Bergenu se 15.6.1843 narodil Edvard Grieg, zakladatel norské národní hudby...Celou bytostí přilnul k rodné zemi, k lidu, k svému národu. Nezřídka se stávalo, že dal vytáhnout svůj klavír na verandu domu a za tichého letního podvečera hrál prostým vesničanům a rybářům. Jak by slavného mistra nemilovali! Jak by mu nezazpívali oplátkou staré národní písně a s láskou nepozvali i k rodinným slavnostem, na své svatby! I tato země, domov tvrdého boje s přírodou, se umí rozjásat, ba i rozburácet
veselím a radostí.
Svazky, které spojují skladatele Edvarda Griega s kulturou a uměleckým životem jeho doby mají rozmanitou pvoahu. Všimneme si především nejznámější postavy severské literatury Henrika Ibsena. Tento bezohledný kritik svých současníků až mrazil objektivitou svých soudů. Nelze říci, že se Grieg s nadšením vystavoval tomuto vodopádu energie a pesimismu. Ibsen mu nebyl nikdy příliš blízký, ani lidsky, ani názorově. A přece došlo k zajímavému setkání. V lednu roku 1874 se Ibsen obrátil na Griega, aby napsal scénickou hudbu k jeho dramatu Peer Gynt. Grieg nabídku přijal. Ibsenův Peer Gynt se podstatně liší od pozdějších společenských dramat. Je to spíše charakterologická, trochu přehnaná studie norské povahy. V prvním výstupu Peera Gynta stojí před námi hlavní hrdina jako dvacetiletý mladík, vitální bojovnosti
a fantazie bez morálních zábran. Toulá se světem, vymýšlí si nemožná dobrodružství. Peerova utrápená matka Aase kolísá mezi zlostí a strachem o syna. V závěru této hry se vrací do vlasti sedmdesátiletý stařec. Potkává svou milou, bělovlasou Solvejg. Hudba přináší krátký obraz: chýše v lesích se sobími parohy nade dveřmi, před ní na lávce v sluneční záři žena. Zní píseň čekající Solvejg, jedna z nejkrásnějších stránek peergyntovské partitury.
Nebudeme už dále podrobně sledovat Peerovy osudy. Konečně nesleduje je ani skladatel. Griegův Peer Gynt není opera a Ibsenova hra není libreto. To, co nám podává skladatel, je scénická hudba, dílo zcela jedinečné a mistrovské. S úsměvem přijímáme tvrzení, že si Grieg této hudby příliš nevážil. Dosáhla však takového úspěchu, že z ní sestavil dvě samostatné orchestrální suity. Uspořádání vět není náhodné a stálo Griega hodně tvůrčího rozvažování. nutno vzít v úvahu, že také pořadí suit se neshoduje s dějovou osnovou Ibsenovy hry. Ale o tom už hovoří národní umělec Václav Neumann...