Zdánlivě pozapomenutá položka supraphonského archivu. Folkrocková štěstěna vydržela studiovým obsazením mnohohlavé Fortuně od jara 1968 jen o něco více než rok. Stihli ovšem mezitím natočit album odrážející velkou lásku ke zpívání westcoastového typu a dokázali k tomu najít vhodné české vokály. Třeba také Jarmila Gerlová, Jitka Vrbová nebo Petra Černocká potřebně "kalifornsky" doplnily pány Bořivoje Němečka, Jiřího Spáčila, Karla Sluku a Ivo Plicku. Šlo o repertoár místy téměř petronovákovský (Plicka byl ostatně jeho dvorním textařem), občas až lehce folklórní, vždy nadšeně sborově propracovaný. Mama Cass sice zůstala nenalezena, ale zajímavý kus historie to rozhodně je.
---
Komentář k původnímu albu 0 13 0536 Supraphonu z roku 1969:
Všechno to byl jen takový okamžitý nápad. Začátek na nic - a naděje, že konec bude lepší. Tak nějak vznikla s příchodem roku 1968 skupina Fortuna.. O jejích členech by se již dnes dala napsat kniha.
Z původních čtyř jsem zůstal jen já. Co se stalo s ostatními, ani sám nevím. Možná, že některý je v USA a jiný v jižní Africe. Svět je velký a člověk se v něm snadno ztratí.
Na fotografii jsou pouze tři - Jitka Kočaříková, Petra Černocká a moje maličkost. Věřím, že to bylo jen přechodné období, neboť nyní je skupina opět kompletní - tím úplně novým členem je Karel Sluka.
Jak dlouho zůstane Fortuna v tomto složení? Já věřím jen v jedno - v písničky. Ty zůstávají. A snad proto bych měl o nich něco říci. Protože se z desky - s výjimkou Karla Sluky - ozývají hlasy všech bývalých i nynějších členů skupiny, rozdělil bych desku pro pořádek do tří časových období. Prvé tvoří skladby z takzvané zkušební frekvence.
To se prostě ve studiu vyzkouší, je-li skupina schopna nahrávat. Tak vznikly snímky Ve frontě na kousek duhy, Jak je nádherný žít a Nalej vína džbán.
Poté, při normální práci ve studiu, natočila Fortuna skladby Píseň kostelní, Démant zakletý v písni,
Děvče s rudou mašlí, Blázni z Detroitu, Snad už zítra a Závidím ti jeho lásku. Po srpnu 1968......dlouho nic. Až na podzim, už v pozměněném složení, natočila skupina písně Pohled skrz mříže r.1756,
Já tvou lásku první mám a Podomní prodavač srdcí.
Touto skladbou končí deska a zároveň opět skončili někteří členové. Jsou už takové události, které dokáží hodně změnit, a Fortuna jimi prošla v nepříznivém okamžiku.
Přesto se nedívám do budoucnosti černě. Taková modrá je přece také pěkná barva. Ale abych nezapomněl: Fortuna jako vokální skupina musí mít ještě pátého, nezpívajícího člena.
Je jím Pavel Vrba, který aranžoval všechny skladby a dirigoval studiový orchestr - bez jeho práce bych si činnost skupiny nedokázal představit.
No a to je konec vyprávění o písničkách a lidech kolem této desky. Lidé odcházejí (a s nimi často i velké iluze kamarádství) - písničky zůstanou.
Snad mi bude dopřáno psát a zpívat je dál.
Ivo Plicka
---
O skupině Fortuna podrobněji Jan Muller:
Prapočátky skupiny Fortuna lze datovat již do roku 1966. Tehdy se při studiu na hotelové škole v Mariánských lázních setkali Ivo Plicka s Jiřím Spáčilem a při jejich společném hraní ve školní beatové skupině vnikaly už i některé z prvních Plickových písní.
Ale až teprve počátkem roku 1968 došlo k opravdovému vzniku skupiny Fortuna. Ivo Plicka, tehdy již známý textař, který měl na svém kontě již řadu textů pro zpěváka Petra Nováka, se opět spojil s Jiřím Spáčilem. Inspirováni cizími vzory, zvláště pak americkou pop-rockovou skupinou Mamas and Papas, se rozhodli pokusit o něco podobného v domácích poměrech.
Další posilou byla Jindříška Ančerlová, dcera známého dirigenta Karla Ančerla a další nová členka - Jarmila Gerlová přivedla do skupiny svého známého Bořka Němečka. Tak se tedy zrodila první sestava Fortuny; její pěvecká část se sestávala ze čtyř členů: Jindřišky Ančerlové, Jarmily Gerlové, Ivo Plicky a Jiřího Spáčila.
Bořek Němeček se stal "nezpívajícím" vedoucím, jež měl na starosti organizační činnost a také do repertoáru fortuny přispěl skladatelsky několika písněmi.
Dále se podařilo zkontaktovat profesora Pavla J. Vrbu, který jednotlivé instrumentoval a nahrál se studiovým orchestrem. V úpravách skladeb používal zajímavých kombinací netradičních nástrojů, jako byly cimbál, lesní rohy, zvonkohra apod. Na dechové a smyčcové nástroje hráli většinou členové z Tanečního orchestru Čs. rozhlasu, nebo z orchestru Zdeňka Bartáka. Většinu klávesových partů nahrával Pavel Vrba sám. Činnost skupiny byla myšlena zprvu jako pouze studiová.
Někdy začátkem roku 1968 byly ve studiích Československého rozhlasu v Praze-Karlíně nahrány skladby Ve frontě na kousek duhy, Nalej vína džbán, Jak je nádherný žít.
Všechny byly natočeny při tzv. zkušební frekvenci, což znamenalo nahrávání, kde se zkoušelo, zda je skupina schopna nahrávat ve studiu. (Ve skladbě Jak je nádherný žít zpívaly pouze Jindřiška Ančerlová a Jarmila Gerlová.)
V další nahrávací frekvenci, někdy v létě 1968 vznikly snímky Blázni z Detroitu, Snad už zítra (napsána již 1966) a Závidím ti jeho lásku (V této skladbě zazněly dvě sólové kytary, na které hráli Jaroslav Bednář, bývalý člen kapely George and Beatovens a Pavel Fořt, baskytarista ze skupiny Flamengo).
Pozdní léto až podzim 1968 byly natočeny dva snímky:
Píseň kostelní a Démant zakletý v písni, druhá z nich byla natočena ve studiu Čs. televize a vyšla i na SP desce 0 43 0583. Přesné datum nahrání těchto snímků je bohužel neznámé, v archivu Supraphonu se dochovalo pouze datum 28. 3. 1969, což je datum, kdy byly snímky převzaty Supraphonem pro účely přípravy LP desky skupiny Fortuna.
Ačkoliv byla činnost Fortuny původně zamýšlena jako studiová, přece jen se uvažovalo již v polovině roku 1968 o zájezdech a vystoupení, doprovodnou kapelu měl Fortuně zajistit Pavel Vrba, ale politické události ze srpna 1968 udělaly těmto plánům konec.
Na podzim 1968 nastala první změna v obsazení poté, co skupinu opustily Jarmila Gerlová a Jindřiška Ančerlová (emigrovala do Kanady). Na jejich místo přišly Petra Černocká a Jitka Kočaríková-Vrbová.
Druhá sestava Fortuny byla: Petra Černocká, Jitka Kočaříková-Vrbová, Jiří Spáčil, Ivo Plicka. V této sestavě byl dokončen snímek Jsi pro mne růže, k němuž byl hudební základ natočen již 24. 7. 1968, a který vyšel až na začátku roku 1969 na singlu č. 0 43 0712.
Ve stejné sestavě byly 20. 9. 1968 natočeny skladby: Podomní prodavač srdcí, Pohled skrz mříže r. 1756 a Já tvou lásku mám. Píseň Pohled skrz mříže r. 1756 byla původně psána pro Petra Nováka, který ji do svého repertoáru nepřevzal a tak ji tedy nakonec nahrála a nazpívala Fortuna. U skladby s názvem Já tvou lásku mám nastal problém, protože se příslušným schvalovacím orgánům nezdál text, a tak byla natočena druhá verze se změněným textem. 11. 10. 1968 byla v Dejvickém studiu Supraphonu nahrána skladba Děvče s rudou mašlí (vyšla i na singlu 0 43 0583). K tomuto textu Ivo Plicku inspirovala skutečná událost ze srpna1968, kdy odražená kulka ze samopalu zabila malou holčičku. Jenom bylo nutné text upravit do poetických obrazů, aby text prošel cenzurou. Brzy po dokončení těchto nahrávek emigrovali Jiří Spáčil do USA a Bořek Němeček do Anglie.
Ještě na podzim 1968 měla vyjít LP deska, ale z důvodu personálních změn ve skupině se dokončovací práce protahovaly až do března 1969. Celé vydávání provázely neustále problémy s obalem a to jak s textem, tak i s fotografiemi jejích členů. Text se musel několikrát předělávat, aby v něm nebylo nic, co by připomínalo konkrétní členy, kteří emigrovali, a proto i na obalu nakonec vyšly jen fota Jitky Kočaříkové-Vrbové, Petry Černocké a Ivo Plicky, tedy těch, kteří v Československu (a ve Fortuně) zůstali. LP deska nakonec vyšla až okolo poloviny roku 1969 (dostala objednací číslo 0 13 0536), kdy Fortuna již prakticky neexistovala.
Po odchodu Jiřího Spáčila do emigrace bylo třeba najít čtvrtého člena. Stal se jím bývalý baskytarista skupiny George and Beatovens - Karel Sluka, který se navrátil z vojenské služby.
Od počátku roku 1969 Fortuna zpívala v poslední sestavě: Jitka Kočaříková-Vrbová, Petra Černocká, Ivo Plicka, Karel Sluka. V tomto obsazení nahrála pouze tři snímky:
27. 1. 1969 byl natočen snímek Dej si hlavu do mých dlaní (byl určen pro singl 0 43 0712, na druhé straně byla již dříve natočená skladba Jsi pro mne růže).
Úplně poslední skladby, které Fortuna natočila, byly skladby Zakletá láska (dokončena 17. 2. 1969) a Pryč, utek z domu (dokončena 30. 6. 1969). Oba dva snímky byly určeny pro další singl, ale v době začínající normalizace vznikl opět problém s texty, které se cenzorům nějak nezdály.
Jelikož však Supraphon nechal pro připravovaný singl vytisknout barevné obaly, na které vynaložil nemálo peněz, chtěl, aby SP gramodeska (s číslem 0 43 1049) vyšla.
Na obalu bylo uvedeno Fortuna; Ivo Plicka and co, Orchestr řídí Pavel Vrba. Z toho důvodu Ivo Plicka předělal texty u obou písní, ale ani to nakonec nepomohlo - SP gramodeska nakonec nevyšla.