Další díl cyklu Hudba na zámku...z komentáře k původnímu 2LP albu 1 12 1431-2, které vydal Supraphon v roce 1973:
V srdci Polabí, nedaleko památné hory Říp, leží Roudnice, kdysi hlavní mimopražské sídlo nejvyšších duchovních hodnostářů českých...V 16. století se roudničtí krátký čas těšili z výsad komorního města...
Nedobře však hospodařili představení obce: pro dluhy upadli opět v poddanství. Město a panství roudnické pak několikrát změnilo šlechtické držitele, až je získala v roku 1575 Vilém z Rožmberka.
Když zemřel, provdala se jeho choť Polyxena z Pernštejna za nevyššího kancléře království českého, pana Zdeňka Popela z Lobkovic...Hudba, po staletí přirozená a nepostradatelná složka života šlechtických rezidencí,
přesahovala zdobnou funkci znějícího doprovodu obřadného režimu feudálních sídel a stávala se významným - ne-li přímo dominantním - uměleckým činitelem zpravidla tehdy, když k ní přilnul zálibným obdivem
či aktivní účastí čelný představitel rodu. Lobkovicové poskytují v tomto smyslu příklad tradice, udržované po řadu generací...Stěžejní osobností hudbymilovných Lobkoviců se stal Josef František Maxmilián,
z vůle císaře Josefa II. první vévoda roudnický...čelné místo mezi hudebníky, s nimiž se Josef František Maxmilián Lobkovic stýkal, zaujímal Ludwig van Beethoven...Skladatel a jeho přátelé patřili
k pravidelným účastníkům udebních produkcí ve vídeňském paláci Lobkoviců, který se stal - nepochybně také zásluhou Beethovenovou - na dvě desetiletí střediskem vídeňského hudebního života...
Kníže tu dával provádět nová skladatelova díla; nejedno z nich tu zaznělo vůbec poprvé...Všechna lobkovická sídla za Josefa Františka Maxmiliána skutečně žila hudbou: rezidenční zámek v Roudnici zvlášť intenzívně.
Hostovali tu sólisté i celé soubory. Nejednou pozval Lobkovic představitele pražské operní scény: V říjnu 1797 provedl ansámbl, vedený loretánským kapelníkem Strobachem, dvě díla W.A. Mozarta -
Únos ze serailu a Takové jsou všechny; o rok později přijeli pražští umělci do Roudnice rozeznít operu lobkovického kapelníka Antonia Cartellieriho. Spolu s nimi účinkovali při představeních členové vlastní kapely
Maxmiliánovy, jejíž jádro tvořili v roce 1799 houslisté Antonín Vranický, Antonio Cartellieri a Antonín Schreiber, violisté Antonín Siegel a Valentin Kolbe, violoncellisté Antonín Kraft-otec a Antonín Kraft-syn.
Vranický a Cartellieri přitom zastávali funkci dvorní skladatelů...Hudba provázela i další generace Lobkoviců...Tradice rounických operních představení byla v době národního obrození tak živá a silná,
že se její ohlas objevuje i v pozdějším českém písemnictví: "...Věk...zvláště mnoho na Roudnici se vyptával, kde na zámku knížete z Lobkovic provozovali řádně a krásně i velké opery..." (A.Jirásek F.F.Věk I.)
Při výběru ukázek...bylo přihlíženo jednak k dílům lobkovických hudebníků, kteří byli činní přímo v prostředí Roudnice, Jezeří; jednak ke skladatelům, jejichž tvorba nějakým způsobem - podnětem, dedikací -
souvisela s lobkovickým domem; dále ke skladbám, jež se dochovaly v roudnické hudební sbírce a mají své místo především v české hudební historii; konečně k ukázce hudební činnosti Lobkoviců samých...
dr. Jiří Berkovec
.