Opereta jakožto hudební jevištní forma s mluvenými dialogy - a nyní ocitujme z hudební encyklopedie - "zdůrazňuje snadno uchopitelnou melodiku a nesložité rytmické uspořádání, písňové prvky a taneční čísla, nekomplikovanou a srozumitelnou dějovost i přehlednost formy. Její náměty jsou komediálního charakteru bez hlubší dějové motivace a charakteristiky postav…"
Podle této definice tedy cosi jako kvintesence plytkosti a pomíjivosti - prostě hudební kýč. A přesto některé operety českých autorů, které byly poprvé uvedeny na jevištích hudebních divadel ve dvacátých a třicátých letech minulého století (jež lze bez přehánění nazvat zlatým věkem české operety), zažívají opakovaný úspěch dodnes. Vždyť kolikrát jen byla v posledních osmdesáti letech u nás nově inscenována opereta Járy Beneše "Na tý louce zelený", či na operetních scénách po celém světě "Rosemary" českého rodáka Rudolfa Frimla!
Při sestavování tohoto a dalších chystaných výběrů melodií z nejúspěšnějších operet českých autorů, jak je zaznamenaly dobové gramodesky, bylo třeba brát ohled na skutečnost, že operety byly dle dobových trendů někdy na etiketách gramodesek uváděné například pod označením hudební veselohry, hudební komedie, hudební hry či hudební frašky. Případně jako revue, revuální operety či naopak operetní revue; známy jsou též rozhlasové operety a nechybí ani prosté označení zpěvohra. Do našich výběrů jsme proto zařadili jen ta díla, jež ve své knize "Opereta" takto jednoznačně definuje její autor Luděk Pacák, velký znalec této "nekomplikované hudební jevištní formy", či kde je označení "opereta" uvedeno i na etiketách gramodesek.
Vročení u jednotlivých nahrávek odkazuje k datu vzniku příslušné nahrávky, tedy ne k datu premiéry dané operety na scéně některého z četných tuzemských - hlavně pražských - hudebních divadel. Přesto toto datum (pokud je známé) u každé operety uvádíme též.
A ještě jednou upozornění: do následujících výběrů operetních melodií nebyla zařazena žádná díla Járy Beneše, neboť dvoudílný výběr věnovaný výlučně melodiím z operet tohoto autora vyšel v řadě "Historie psaná šelakem" již před časem.
Tuto první sestavu zahajuje nejznámější melodie z populární operety Rudolfa Piskáčka "Tulák". Na scéně Vinohradské zpěvohry byla premiérově uvedena v sezoně 1924-1925. Na stejné scéně mělo v květnu roku 1929 premiéru jeho další dílo "Perly panny Serafinky", z něhož na gramodeskách vyšly dvě písničky (2-3). Tato opereta vznikla podle německé frašky Fr. Hoffa, kterou kdysi přeložil J. K. Tyl jako "Perle, kožíšek a kamna".
V roce 1930 měla ve Vinohradské zpěvohře premiéru také opereta s hudbou Miloše Smatka "Královna roulety", zastoupená na našem výběru dvěma nahrávkami (8, 9). A ve stejném roce měla ve smíchovské Aréně premiéru opereta "Veličenstvo v plavkách" (10, 11), do níž hudbou přispěli různí domácí autoři.
Dvě melodie (4,5) pocházejí též z Gollwellovy operety "Jano Zbojník". Datum její premiéry se zjistit nepodařilo, ale obě zařazené melodie byly na gramodesky několika značek nahrávány již kolem roku 1927. Opereta "Milostpánova komorná" (7) měla premiéru v roce 1927 a o dva roky později ji v revuální (tedy aktualizované) podobě uvedlo divadlo Uranie.
Značné slávy se dočkala Pepina Rejholcová, hrdinka prvního českého komiksu a následně i hlavní postava stejnojmenné operety s premiérou v roce 1929.
Ale než se v roce 1932 dočkala také filmového zpracování, zpíval o ní jen Jára Kohout (6).
Z operety "Carevnin pobočník", premiérované ve Velké operetě koncem roku 1931, zachovaly gramodesky jedinou melodii (12). Jen o měsíc dříve měla ve Vinohradské zpěvohře premiéru opereta "Co je to láska" s hudbou Erno Košťála, z níž byly na gramodesky značky Ultraphon natočeny dvě písničky (13, 14). Na stejnou značku byla natočena z operety "Maya" autora J. Feynese i jediná vložená melodie, k níž hudbu složil známý český skladatel a kapelník Karel Pečke (15).
Nejznámější opereta Oskara Nedbala "Polská krev" vznikla již v roce 1912. Na domácích scénách byla od té doby uvedena nesčetněkrát a v roce 1934 se dočkala i filmového zpracování s Anny Ondrákovou v roli Heleny Zarembové. Třídílnou směs melodií z inscenace uvedené v roce 1930 Vinohradským divadlem natočila o něco později na gramodesky firma Ultraphon s účastí původních představitelů z této inscenace (16-18).
"Hanácká krev" skladatele V. A. Viplera měla na scéně Malé operety premiéru v divadelní sezoně 1932-1933 a na gramodeskách z ní vyšla pouze jediná melodie (19). V následující sezoně toto divadlo uvedlo operetu téhož autora "Na Svatém Kopečku" situovanou do stejné lokality a gramodesky různých značek přinesly tři písně z tohoto okrojovaného dílka (23-25).
Skutečným šlágrem roku se ovšem stalo uvedení operety Rudolfa Piskáčka "Mařenka" premiérované 1. dubna 1933 na scéně nuselského Tylova divadla. Toto dílko pojednávalo zidealizovaný a řadou skandálů poznamenaný životopis někdejší slavné subrety a divadelní podnikatelky Mařenky Zieglerové, která zde navíc hrála sama sebe. Na jedné ze tří gramofonových nahrávek melodií, jež v operetě "Mařenka" zaznívaly (20-22), také máme možnost slyšet - v duetu s Járou Pospíšilem - hlas této někdejší oslňující královny českých hudebních divadel, která svou první gramodesku natočila již v roce 1908.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel