Z komentáře k původnímu LP albu 1110 3910 vydanému Supraphonem v roce 1986:
Stylový přelom klasicismu a romantismu nenabyl zcela vyhraněných kontur v dějinách žádné z evropských hudebních kultur; v případě historie hudby českých zemí lze sledovat vzájemné prolínání se obou slohů hluboko do první poloviny 19. století.
Podobně nejednoznačné je i stylové zařazení skladatelských zjevů tohoto období. Antonína Vranického 13.6.1761-6.8.1820)...řadí mezi reprezentanty hudebního klasicismu už jeho sociální postavení hudebníka, působícího ve službách knížecího rodu Lobkoviců v Praze, Bílině a Vídni. Slohovou příslušnost Vranického tvorby potvrzuje mozartovsko-haydnovský charakter jeho kompoziční práce i jeho orientace na pro tuto dobu typické skladebné druhy a formy: komorní díla a koncerty, psané především pro smyčcové nástroje..., klavírní skladby, serenády, overtury i symfonie (mezi nimi i programní symfonie Afrodíté); stranou jeho zájmu nezůstala ani hudba duchovní.
Tvorba Vranickému generačně blízkého Václava Jana Křtitele Tomáška (17.4.1774-3.4.1850) je příkladem prostupování se obou stylových proudů. Jako významná osobnost českého národního obrození...věnoval Tomášek svou pozornost především žánrům charakteristickým pro nastupující romantismus: písni (ve čtyřech sbírkách písní na české texty op. 48, 50, 71 a 82 položil pevný umělecký základ k rozvoji české umělé písně..) a lyrickému klavírnímu kusu...Šíře uměleckých zájmů však Tomáška vedla i ke kompozicím chrámovým, jevištním, komorním i orchestrálním; jeho tři mozartovsky koncipované symfonie, in C, in Es a in D patří k nejpozoruhodnějším českým skladbám svého druhu a doby...
Michaela Kopecká