Z komentáře k původnímu LP albu 1 10 1569 vydanému v Supraphonu v roce 1976:
Vnímavý, hloubavý, umělecky cítící člověk, jemuž v roce 1942 za nacistického gestapáckého běsnění bylo devatenáct let, nemohl zůstat netečný k událostem, které i na něho a ne a jeho bezprostřední okolí doléhaly s tak nelidskou úděsností. K této generaci a k tomuto lidskému typu patří
JIŘÍ VÁLEK (*1923), u kterého se setkáváme s onou ne právě častou symbiózou skladatele, hluboce vzdělaného teoretika a filosofa, člověka bystře chápajícího a esteticky cítícího, který má ostře vyhraněné dělítko mezi dobrem a zlem, který miluje život, nenávidí násilí a zvůli, protože na nejvyšší stupeň v hierarchii hodnot staví "člověka lidského"...Po ukončení studií (1948) se věnoval zejména komorní a písňové tvorbě, od roku 1957, kdy vznikla jeho II. symfonie, inklinuje takřka výhradně k tvorbě symfonické. Na tu soustřeďuje hlavní váhu, ostatní hudební žánry z tohoto období mají pak často velice úzkou ideovou spojitost se symfoniemi...Válek často píše přímo pro "své" interprety, vychází z předpokladu využití jejich kvalit a zkušeností, a často jim své dílo připisuje...A to je také případ Válkovy VIII. symfonie pro soprán a velký orchestr "Hic sunt homines!" (Zde jsou lidé!). Vznikla v roce 1972 "na paměť 30. výročí tragických dnů heydrichiády, vypálení Lidic a tragické smrti Stefana Zweiga, jeho novelou Der Amokläufer je inspirována (Zweig spáchal v roce 1942 i se svou ženou sebevraždu na protest proti nacistické zvůli)...
IX. symfonii - trojkoncert pro housle, violu a violoncello, komorní smyčcový soubor a cembalo "Renesanční", rovněž z roku 1972, komponoval J.V. pro slavnostní koncert k 10. výročí Pražských komorních sólistů. Renesancí je inspirována nejenom ideově, ale i hudebně - připsána je pak "na paměť 500. výročí narození Michelangela Buonarrotiho (6.3.1475)...Renesanční rámec skladby dává Válkovi - při zachování podobné základní nálady - možnost práce nejenom s kontrasty, ale i s polostíny a odstíny, které umocňují vnitřní napětí a dynamismus symfonie...V IX. symfonii, v níž renesanční intonace jsou nejenom použity k zpracování základního hudebního toku, ale i využity jako koláže, chce se Válek dobrat nového pohledu na klad lidské osobnosti. A přes veškerý nános tíhy a bolesti prodírá se na povrch jeho optimismus...Takto myšlenkově a stavebně koncipovaným dílem Válek vyjadřuje, že renesanci chápe jako ideové východisko mířící k současnému člověku...
Dr. Ivo Stolařík