Z komentáře Jaroslava Šedy k původnímu titulu DV 5641 vydaného Supraphonem v roce 1959
Po premiéře Věci Makropulos 18. prosince 1926 hledal Janáček (*3.7.1854 - †12.8.1928] námět k další, již deváté opeře. Ten, který tolikrát předtím pozdvihl hlas na obranu trpícího člověka, nalézá novou inspiraci v "Zápiscích z mrtvého domu" F.M. Dostojevského (1821-1881), velkého ruského spisovatele a demokrata. Dostojevskij byl v dubnu 1849 zatčen jako člen revolučního kroužku, .....a s dvaceti druhy odsouzen k smrti. Před vykonáním popravy byl mu v březnu 1850 trest změněn na čtyři roky vyhnanství v káznici sibiřského Omsku a další roky vojenské služby. Vše, co zde prožil v temné společnosti vrahů, zločinců z povolání i z náhody, v bídě a špíně mravní i fyzické, pod knutou strachu a násilí, ve rvačkách i naivních radovánkách vězňů, v dusivém mlčení, v úzkostech nemocí a smrti i v zářivé víře vězňů v lepší budoucnost, celý tento průvod dojmů zařízl se nevyhladitelně v mysl devětadvacetiletého umělce....
Zde jsou kořeny tragických motivů látky "Zápisků z mrtvého domu"...Jak by mohla tato kniha nerozechvět právě Janáčka! Nejen jeho rusofilství dostalo tu nový mocný podnět, ale už samo vyznění díla i jeho etický smysl. Textový podklad opery vytváří si smělým, pronikavě účinným způsobem sám: vybírá osoby, některé spojuje, odhaluje kořeny jejich činů, shrnuje více lidí a více osudů v jeden typ a jeden osud. Vrhá se do díla a doslova dílo vychrlí.
Pro námět tak drsný nalezl hudební řeč strohou a tvrdou, jen na několika místech se uvolňující bolestně vášnivou lyrikou. Srší rozhořčením, rudne nenávistí, zalyká se úzkostí i slzami.
Nikdo - ani nejbližší přátelé - nedovedl po Janáčkově smrti (12.8.1928) skladatelův záměr pochopit v úplnosti.
Dílo se zdálo nehotové a podivínské a vyloučením ženských rolí i drsností náladovou působilo neoperně....Dodnes je používán velký počet retuší, především instrumentačních a přepracování závěru opery.
Operou "Z mrtvého domu", jejíž premiéry se Janáček nedočkal, se jeho životní dílo uzavírá. Ještě dnes působí tento veliký manifest lidskosti jako úder.
Ve výmluvně strohých kolektivních projevech je naposledy ostře osvětlena základní Janáčkovská myšlenka lidského soucitu a bratrství, naděje a touhy, nezbytnosti svobody a odporu proti všemu, co ji spoutává a ubíjí.