Z komentáře k původnímu LP albu 1115 2914 vydanému Supraphonem v roce 1981:
V porovnání s předchozím albem, které v pražské Redutě vzniklo "živě" přesně jedenatřicet měsíců před termínem nahrávání této desky, je druhá supraphonská produkce Swing kvartetu poněkud jiného ražení. A těch diferencí lze vyjmenovat hned několik najednou.
První, asi nejpříznačnější pro současnou vývojovou etapu kapely, plyne už z dramaturgické koncepce. Větší slovo v ní totiž zjevně dostaly původní kompozice vedoucího souboru, pianisty Vladimíra Klusáka. Je jich celkem devět a nejčerstvější z našich absolventů bostonské Berklee School of Music v nich nepotvrzuje jen šíři svého pianistického rejstříku a nezdolně silnou zálibu ve vokálním projevu a la 30. léta, nýbrž i to, že éra repertoárového přejímání z tvorby Goodmanova kvarteta nebo
nanejvýš z pokladnice českých evergreenů, je dnes pro skupinu definitivně pryč.
Druhý neméně podstatný rozdíl je pak v obsazení jeho sestavy. Klarinetistu Ferdinanda Havlíka, který byl dominantou snímků ze sedmasedmdesátého a dnes se kromě své práce v divadle soustřeďuje převážně na vlastní big band, nahradil Zdeněk Mayer, už od 50. let jeden z legendárních sólistů Pražského dixielandu. Změna - jak se zdá - byla víc, než pouhým personálním přesunem. Podstatně totiž zvětšila prostor pro vibrafon Františka Sojky, jehož konstruktivní role ve Swing kvartetu evidentně vzrostla. Je cítit všude, ale tak krásně hamptonovskou náladu, jakou vykouzlil v Půlnočním slunci, snad na desky doposud nezaznamenal. A konečně třetím faktorem, který obě LP navzájem odlišuje, je skutečnost, že si tentokrát Vladimír Klusák do Reduty pozval i hosty. Stačí je vyjmenovat, abychom si uvědomili, že atraktivitu nahrávek zvýšil už výběrem přizvaných partnerů, z nichž mimochodem každý úplně odlišné muzikantské provenience. Kytaristu Antonína Viktoru, známého až wesmontgomeryovským smyslem pro blues, slýchávali v Parnasu kdysi už obdivovatelé Hulanova Jazz Sanatoria, a dnes pracuje jednak s vlastní partií, jedna s SHQ Karla Velebného.
Ale vůbec největším překvapením budou bezesporu trochu venutiovsky znějící housle v Swingovém večírku. Hraje na ně člen Státní filharmonie Brno Jan Beránek, jehož jinak máme v paměti z gramofonového Holomóce Emila Viklického a z občasných koncertů s Ornysem, směřujícím dost k fusion. A pak je tu ještě jedna zajímavost - totiž akordeon Slávy Kunsta, dříve režiséra, ještě před tím kapelníka a dnes hudebního redaktora. Málokoho by asi napadlo, že také československý jazz má své Arty van Dammy. Ale proč by je neměla mít země, jejíž scéna v minulosti zrodila Kamila Běhounka a dnes má "tajný tip" v osobě Bory Kříže?
Kdo před supersložitostmi dá přednost swingařskému tahu a ocení, má-li deska autentičnost klubové atmosféry, bude se ke snímkům Swing kvartetu z dubna 1980 vracet stejně často, jako k těm, co jsou o dva a půl roku starší. Pěkné chorusy všech protagonistů alba, včetně kultivovaného klarinetu Zdeňka Mayera a decentních bicích Ivana Domináka, mu - stejně jako výkony čtyřlístku hostů - budou jistě příjemnými společníky. Nejednou.
Vojtěch Hueber

Pozn. vydavatele (získaná od pamětníků)
Vojtěch Hueber v původním komentáři píše o třech hostech a v závěrečné větě zmiňuje "čtyřlístek" hostů. Tento rozpor vznikl tím, že krátce po nahrávce čtvrtý host, basista Vincenc Kummer i s rodinou emigroval do Švýcarska.
V takových případech a v tehdejší době nesměl být takový interpret v dokumentaci k desce jmenován, nicméně na zadní straně obalu LP zůstala malá fotografie a na ní ještě menší, avšak rozpoznatelná tvář Vincence Kummera....