Z komentáře původního LP alba DV 6093 vydaného Supraphonem v roce 1964:
"V létě roku 1944 jsem napsal Pátou symfonii. Práci na této věci považuji pro sebe za velmi důležitou jak pro hudební materiál, který jsem do ní vložil, tak i proto, že jsem se k symfonické tvorbě vrátil po šestnáctileté přestávce. Pátá symfonie jaksi dovršuje celé velké období mých prací. Koncipoval jsem ji jako symfonii o velikosti lidského ducha."
Zřídkakdy vyslovoval Prokofjev podobné soudy o své vlastní kompoziční práci, i když o své hudbě často psával, rekapituloval, vysvětloval. Dal-li najevo své uspokojení nad prací na Páté symfonii, bylo to jistě z vnitřní pohody nad tím, že dosáhl určité hranice svého snažení, určité syntézy ve své velice plodné a pevnou rukou koncipované tvorbě.
Při poslechu Páté symfonie vytušíme, oč Prokofjevovi šlo: je to hudba originální, prozrazuje neomylně skladatelskou osobnost, je v koncepci jasná a v emocích silná…
Dodnes platí, že Pátá symfonie je jedním z nejzralejších a nejpůvodnějších děl Sergeje Prokofjeva.
Karel Mlejnek