Z komentáře Ronalda Krause k původnímu supraphonskému LP albu 1 13 0813 vydanému v roce 1970 a které nyní, v roce 2016 vychází poprvé digitálně:

Po Mottlově dlouhohrající desce " Ztracenka zpívá", jejíž první vydání opustilo rychlostí Pacifického expresu prodejny Supraphonu,
pokládáme na váš gramofon druhou trampiádu, nazvanou podle jednoho z největších trampských evergreenů. Mnozí z vás znají píseň Jezero dřímá jako Indiánskou lásku..
Většina osadníků na všech povodích našich řek i suchozemských roklinách a dolinách ji dodnes zpívá u táborových ohňů a v klubovně při osadním potlachu..
Jezero dřímá není jediným evergreenem autora Vladimíra Eddy Fořta. Stačí se podívat na výběr písniček na této desce a zasvěcení tu nenajdou ani jednu, kterou by neznali.
Vladimír Fořt či Eddy (pro mnohé z nás pan ředitel, protože stál dlouhá léta v čele Ochranného svazu autorského) je s českou trampskou písní neoddělitelně spjat od jejího zrození...
Sám jako člen Dickey club tria a Song clubu jich několik nahrál a nazpíval na gramofonové desky a do rozhlasu v údobí mezi dvěma světovými válkami.
Když jsme s jeho pomocí sestavovali výběr pro toto album, neměli jsme práci zrovna snadnou. Vybrat z mnoha desítek písní "pouze" čtrnáct tak, abychom všechny přátele trampské písně i všechny kamarády a pamětníky nepřipravili o "tu jejich", nebylo jednoduché....
Tak jako při realizaci "Ztracenky" a povětšinou i se stejnými interprety a soubory, nastěhovala se dobrá padesátka lidí do studia v Mozarteu a během května a června 1969 bylo dílo dokonáno. Točilo se i v pátek do večera, v době kdy většina ze štábu, zpěváci, zvukoví mistři, muzikanti a pan režisér mají být už dávno na chajdě. Takže se trochu skřípalo zuby, v šatně a ve skříních byly mnohdy složené torny a jednou dokonce i "spacák", venku u Jungmannova pomníků stál zaparkovaný motocykl, připravený vyrazit s majitelem kamkoliv třeba i o půlnoci. A samozřejmě Slávy Kunsta a Honzy Chalupského čtyřkolový oř, dosti často s bílým legendárním lístečkem za stíračem - :aby se dostavil...protože tady se parkovat nesmí".
Přes všechny tyto nástrahy, někdy i technickou závadu na nahrávacím pultu, přes hlasové indispozice některých mikrofonů a zvýšenou teplotu ve studiu,k zůstalo při známém jistého pana filosofa...A přece se točí...

A také natočilo. "Ztracence" Jardy Mottla se zčista jasna narodila sestřička, stejně velká, stejně dlouhá, asi taky stejně drahá (nejen nám všem, kdo tyto písně máme rádi)...