Komentář k původnímu LP albu 1110 3635, které vydal Supraphon v roce 1985 a které nyní vychází poprvé digitálně:
Dílo Bohuslava Martinů (*8.12.1890 - †28.8.1959) je postupně zpřístupňováno i v nahrávkách na gramofonových deskách, ale rozlehlost tohoto hudebního odkazu
stále umožňuje přicházet s novinkami na tomto poli.
Náš snímek jich přináší několik, a protože jde o díla významná a méně hraná, není pochyb, že srdce nejednoho diskofila zabuší silněji již při spatření vybraných titulů.
Dva z nich jsou bravurní orchestrální skladby, jimiž si Martinů udělal ve 20. letech jméno a zapsal se tak natrvalo do povědomí světové veřejnosti: Poločas (Half-time) a Vřava (La Bagarre). Zbývající kompozice jsou orchestrální skladby menšího rozměru z období po druhé světové válce a plasticky dokreslují obraz Martinů symfonika, jak se začal utvářet po jeho odchodu z Evropy.
HALF-TIME může být právem považován za první orchestrální skladbu jeho zralého období: protože byl složen v Poličce v létě roku 1924, je tím nepřímo naznačeno, jak dlouho krystalizoval tvůrčí vývoj mladého Martinů. Uplynul nyní rok od jeho příchodu k Albertovi Roussselovi do Paříže, rok hladovění a živoření, ale i inspirujícího setkání s novou vlnou v čele se Stravinským a Šestkou. Během této doby jako by se aktivizovaly jeho tvůrčí schopnosti a zkušenost: dlouhá doba přípravy a desítek mladistvých skladeb přinesla své ovoce. V názvu se inspirací hlásí k vzrušujícímu dění na fotbalovém hřišti a na tribunách, v hudbě ke Stravinskému - a výsledkem byl skandál při premiéře ve Smetanově síni (Česká filharmonie, Václav Talich) i v domácím tisku.
LA BAGARRE zachovala příbuzný směr (květen 1926,Paříž) a byla ex post spojena s vynikajícím sportovním výkonem: Charles Lingbergh jako první přeletěl v roce 1827 Atlantský oceán bez mezipřistání a Martinů mu v obdivu připisuje již hotovou partituru. Vřava - "velký kontrapunkt, kdy všechny malé i velké zájmy jednotlivců se ztrácejí jako vedlejší motivy a současně se spojují v novou kompozici pohybu, v projev samostatné síly a v nový útvar mocné a nezadržitelné atmosféry davu" (Maritnů). Sergej Kusevickij uvádí skladbu ve Spojených státech - s jednoznačným úspěchem:"...objevili mě v Americe a dostal jsem se naráz do ranku Stravinskij-Honegger, ale ne v tom smyslu jako u nás, nýbrž jako dosud neznámý komponista, který se náhle objevil s dokonalým verkem a který má co říci", sděluje své přítelkyni nadšený Martinů.
V INTERMEZZU pro orchestr (z roku 1950, září New Yoork) je cítit ohlas slohu, který udaly symfonie Bohuslava Martinů - zejména čtvrtá. Hudebně i myšlenkově je to skladba překračující skromnou hranici svého pojmenování.
THUNDERBOLT P-47 je orchestrální scherzo (září 1945, Cape Code, Mass.), které svůj spád svazuje s představou amerického letounu z druhé světové války.
Jaroslav Mihule