Český skladatel František Vincenc Kramář-Krommer (1759-1831) byl ozdobou hudební Vídně na přelomu 18. a 19. století, kde působil nejprve jako znamenitý učitel houslové hry a podle všeho také skladebné teorie, ale po smrti Leopolda Koželuha se propracoval na prestižní místo dvorního skladatele a kapelníka dvorní komorní hudby. Byl shodou okolností posledním, kdo ve Vídni tuto funkci zastával, po něm již toto místo, které zastával až do své smrti, nebylo obsazeno. Do spektra hudební poetiky vídeňského klasicismu přispěl osobitým životním elánem zděděným po venkovských předcích, něžnou lyrikou bez sentimentu a vyhraněným smyslem pro hudební humor. Významné a zcela osobité místo zaujímají v Krommerově odkazu komorní skladby s dechovými nástroji, které dokonalou instrumentací a obratným kontrapunktem významně obohacují literaturu tohoto oboru a mohou se směle měřit i se skladbami Mozartovými a Weberovými.