Z komentáře k původnímu LP albu 11 0375 vydanému Pantonem v roce 1974, které nyní vychází poprvé digitálně!
Sedmadvacetiletý Jiří Bělohlávek, finalista mezinárodní dirigentské soutěže Herberta von Karajana v Západním Berlíně (1971), je dnes nejúspěšnějším mladým českých dirigentem. Jeho strmý umělecký vzestup překvapuje...V současné době je Bělohlávek dirigentem Státní filharmonie Brno. S tímto tělesem se představil i na festivalu Pražské jaro 1973. V únoru téhož roku odjel se Státní filharmonií Brno a s jejím šéfdirigentem Jiřím Waldhansem na turné do USA, kde rovněž vystoupil v pověstné Carnegie Hall. Vzhledem k průbojnému talentu Jiřího Bělohlávka lze jen souhlasit s hlasy v americkém tisku:"...úspěšné, rytmické a podnětné provedení..."(New York Times 2.2.1973), "...Bělohlávek je sympatický umělec, dirigující zpaměti a získávající pozornost přísným zřetelem k detailu..." (New York Post 1.2.1973),
"...mistrovské dirigování J.Bělohlávka, jenž je, jak se domníváme, českým ekvivalentem mladého Leonarda Bernsteina..."(Macon Telegraph and News 18.2.1973).
Svou Pavanou za mrtvou infantku si získal v roce 1899 Marice Ravel (1875-1937) rázem přízeň celé hudbymilovné Paříže. Ačkoliv sám si této klavírní skladby příliš nevážil, dosáhl v ní přesto zvláštního citového a náladově zabarveného kouzla, jež nezastře znalost Debussyho děl. Ravel promluvil vřelou a melancholickou hudbou, s níž obdivuhodně naplnil formu tance, oblíbeného v 17. století. V pozadí druhé uváděné skladby Ravelovy stál záměr oživit poezii dětství. Ten ho vedl k vytvoření několika skladbiček pro čtyřruký klavír s pohádkovou hudbou, kterou nazval Moje matka husa...
Divertimento pro smyčcový orchestr napsal Béla Bartók v několika málo dnech mezi kompozici houslového koncertu a šestého smyčcového kvarteta. Jestliže v obou krajních větách vládne spíše bezstarostnost, jak to odpovídá názvu skladby, vnikl do střední části tragický tón jako ohlas pohnutých událostí roku 1939...