Velká tradice ruského baletu inspirovala k pozoruhodným tvůrčím činům nejen choreografy, ale také přední skladatele a dala tak vzniknout dílům, jejichž zaznění se díky doteku skutečných mistrů nijak neomezuje pouze na baletní večery v divadle: žijí samostatně, nově a koncertní suity z nich náležejí k nejznámější hudbě vůbec.
Jako první vytvořil vlastní, neopakovatelný baletní styl PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ (1840-1893)...po úspěchu Labutího jezera, dík typickým atributům Čajkovského hudby - ruské zasněnosti i velikosti, tanečnosti i zpěvnosti - zazářily jako nové stálice baletních scén i další jeho pohádky Louskáček a Šípková Růženka...z obou upravil Čajkovskij efektní koncertní suity, plné noblesy a roztančené radosti.
ARAM CHAČATURJAN (1840-1893) ...proslul dirigentskými cestami po světě a vymykal se svému okolí: jako Armén přinášel zcela odlišný typ hudebního myšlení, vzrušující rytmiku, sugestivnost neobvyklých harmonií, opojnost exotických ozdob a uhrančivost síly zakleté v tisícileté arménské kultuře. Jeho balet o dívce Gajané...obešel svět a Šavlový tanec z něho se dokonce zařadil k nejznámějším skladbám nové doby. Scénická hudba k Lermontovově Maškárádě, jež baletu Gajané předcházela, je sice prosta vzrušivé exotiky, ale ani v klasicky galantních tancích nezapře energický náboj silné tvůrčí osobnosti...
SERGEJ SERGEJEVIČ PROKOFJEV (1891-1953), klasik ruské hudby dvacátého století...Průzračnost jeho hudebního myšlení - melodického, harmonického i rytmického - a smysl pro jeviště ho však spojily pevnými pouty s tím nejlepším, co ruská kultura přinesla nejen opeře, ale opět i baletu. Po čtyřech ruských námětech a originální baletní verzi Romea a Julie komponoval hudbu k pohádkové Popelce jako mozaiku miniatur se škálou výrazu od hravosti a humoru po roztouženost citu a salonní eleganci...
Jan Králík