Z tiskoviny CD alba 81 1310-2, které vydal Panton v roce 1993 a nyní je posíláme poprvé i do digitálních obchodů:
1. klavírní koncert c moll, 35. opus Dmitrije Šostakoviče (1906-1975), je jedním z děl, jimiž se skladatel na počátku 30. let loučil s avantgardním obdobím svého skladatelského mládí.
Jeho první pokus o uchopení žánru instrumentálního koncertu vzbudil při moskevské premiéře 24. května 1933 ohlas už neobvyklostí svého typu.
Rovnocenným partnerem klavíru (sólový part hrál sám autor) se stala trubka. Koncertantní dialog obou sólových nástrojů na pozadí smyčcového orchestru pak
nenechal nikoho na pochybách o tom, že Šostakovič pochopil tradiční třívěté schéma - sonátové Allegro vivace, valčíkové Lento a závěrečné Allegro brio, propojené s předchozí volnou větou
quasi barokním intermezzem - především jako prostor pro rozverný, leckdy až gaminsky pichlavý humor a pro svůj smysl pro parodii...
Komorní symfonie pro smyčcový orchestr a tympány je orchestrální úprava Šostakovičova
8. smyčcového kvartetu.
Toto skladatelovo 110. opus vzniklo během pouhých tří dnů, v létě 1960, za Šostakovičova pobytu v Drážďanech.
Emocionální prožitek atmosféry města s dosud nezacelenými stopami apokalyptické únorové noci z r. 1945 určil náplň i netradiční tvar díla...
Alfred Schnittke (1934) stanul brzy po absolutoriu moskevské konzervatoře v r. 1961 v čele těch sovětských skladatelů, kteří hledali alternativy k oficiálnímu
"socialistickému realismu". Vyzkoušel s úspěchem prakticky všechny kompoziční techniky Nové hudby, avšak s postupem doby je začal považovat za brzdu významovosti své tvorby.
Řešení hledal v v retrospektivním pohledu na hudební historii. Nešlo však o návrat do minulosti, nýbrž o "využití hudební historie žijící v nás".
Výsledkem tohoto hledání byla polystylovost, v níž Schnittke osobitě propojil evropskou hudební tradici s výboji avantgardy. Jeho "hra se styly" není samoúčelná.
Klavírní koncert č. 1 patří k základním dokumentům nové orientace, nastoupené od poloviny sedmdesátých let...
Vladimír Hudec