Z komentáře k původnímu 2LP album 1112 2711 vydanému Supraphonem v roce 1979:
Slova melodram (z řec. melos a drama) bylo původně - v italských počátcích opery - užíváno pro zpěvohru. V moderním smyslu spojení hudby s recitací užil tohoto termínu poprvé J.J. Rousseau při svém rovněž scénickém díle - melodramatu Pygmalion (1770)...
Zdeněk Fibich (*21.12.1850 – †15.10.1900] největší světový autor melodramu, navázal svým prvním melodramem Štědrý den (1874) plodně na průkopnické úsilí Schumannovo, svého mistra však záhy zcela překonal, neboť zvládl techniku melodramu a rozvinul jeho styl tak všestranně, že ve své unikátní scénické trilogii Hippodamie dokázal bez nejmenšího estetického rizika vrátit melodram jeho původního dramatickému určení.
Ostatně již Štědrý den jako Fibichův první melodram je zralé umělecké dílo, bytostně fibichovské a české. Hudební líceň Erbenovy básně se opírá o jednotlivé obrazy- scénky, objektivizovatelné zvukomalbou a intonační i žánrovou charakteristikou, jako jsou dívčí přástky s kolovrátkem, štědrovečerní koleda, intonační charakteristika mladých dívek Marie a Hany, lidová svatební píseň, marcia funebre a ovšem ústřední motiv Štědrého dne...
Proti prostonárodnímu charakteru erbenovského melodramu je Pomsta květin (1877) z jiného světa. Vrchlického překlad Freiligrathovy básně nese všechny znaky vynikajícího umění tohoto virtuosa české řeči, vybranou dikci, vybroušenost slova, smělost neologismů. Není to lidová balada a není to téměř vůbec balada;...I závěrečná smrt dívky, jež se udusí vůní čerstvě natrhaných květin, působí ne tak baladickou hrůzou jako spíše pohádkovou kouzelností tohoto blaženého usnutí....
Věčnost (1878) na text Rudolfa Mayera je opět balada, nikoliv ovšem lidového ražení jako skladby inspirované Erbenovou Kyticí. Celkové hudební uchopení látky se blíží sice typu Štědrého dne, zejména některými žánrově konkrétními postupy (modlitba děcka), které v intonační charakteristice dětské něhy a nevinnosti přerůstají do výrazu téměř prostonárodního...
Vodník (1883), patřící spolu se Štědrým dnem k Fibichovým nejpopulárnějším melodramům, je dalším dokladem zvláštní souradosti Fibichova tvůrčího ingenia s Karlem Jaromírem Erbenem a jeho smyslem pro českou lidovou baladu. Hudební výraz je opět písňově prostý, jak odpovídá lidové jadrnosti a českosti erbenovské dikce....
Řadu Fibichových klavírních melodramů uzavřela krátce nato Královna Ema (1881) na text Fibichova lumírovského druha Jaroslava Vrchlického...Smyslově konkrétní sdělnost hudebního výrazu je zde proti ostatním melodramům poněkud zúžena, ale stylově je skladba dokonale jednotná a formálně sevřena metodou přímo monotematickou.
Nejvýznamnější mezník ve vývoji Fibichova koncertního melodramu představuje Hakon (1888). Severský hrdina Vrchlického básně, připomínající reky starořeckých bájí, starých ruských bylin a germánských ság, patří do galerie podobných Fibichových postav, jako je Záboj, Šárka, Dargun. Skladatel, který ve své Hippodamii vtipně cituje Glucka, v Bouři Mozarta a v Šárce Smetanu, nenechal si ujít příležitost ani tentokrát, aby na místě, kde se prométheovsky vzdorný Hakon sám vrhá do ohně, nevzdal svůj hold Wagnerově Valkýře...Svým duchem je to však skladba fibichovsky česká....
Českou melodramatickou literaturu dále obohatil Fibichův nejlepší žák Otakar Ostrčil (*25.2.1879 - † 20.8.1935). Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici (1904) není jeho první skladbou tohoto oboru, již jako šestnáctiletý jinoch zkomponoval melodram Lilie podle K.J.Erbena (1895) a jeho prvním skladebným pokusem vůbec byl údajně melodram Krásné dědictví (E.Krásnohorská). Jeho invence je přímo bytostně orchestrálně instrumentální a tak venkovskou muziku podává nejen jako žánrově konkrétní typ taneční hudby, nýbrž přímo v jejím konkrétním intrumentálně zvukovém zpodobení....Legerova báseň není arci baladou v pravém slova smyslu, je to spíše hra s baladickými rekvizitami půlnočního hřbitova a umrlce, neboť mladé dívce se to vše - jen zdá...Balada česká (1905), rovněž dílo mladého období, je ještě méně baladou, resp. není vůbec baladou. Již název Nerudovy básně je míněn jako ideový oxymóron: na rozdíl od germánských a nordických balad je "česká balada" antibaladou, je to dílko v podstatě radostné...Poslední Ostrčilův melodram Skřivan (1934) na slova Miroslava Valenty rovněž není baladou, nýbrž lyrickou meditací nad mrtvým ptáčkem.
Faktura skladby má již všechny znaky Ostrčilova zralého tektonického stylu…
Jaroslav Jiránek