Z komentáře k původními LP albu 11 0140-1 vydanému v Supraphonu v roce 1987:
V souvislosti se žánrem, kterému už dlouho říkáme "česká lidovka", došlo za poslední čtyři desetiletí několikrát k nedorozumění mezi autory a odborníky-teoretiky. Teď, když byla vydána poslední z pěti dlouhohrajících desek, které se pokusily zobrazit její minulost a kdy už je to všechno dávno pryč, snad neuškodí pár slov na vysvětlenou.
Česká lidovka vznikla v určitém historickém období, přes různé mezičlánky, jako přirozená aplikace některých tradičních folklórních prvků do zábavné hudby 20. století. Z množství lidových forem racionálně přijala pouze polku, valčík, pochodovou písničku a mazurku. Na její vývoj a konečnou podobu zdaleka nepůsobil jen folklór. Svoji roli zde hrál divadelní kuplet, kabaretní píseň, opereta, lidové balady a kramářské písně, naše i cizí staré vojenské písničky a další...Formální vývoj lidovky byl ukončen už na počátku třicátých let. Její největší sláva nastala v letech kolem druhé světové války, kdy její optimistická nota posilovala lid. Ale později, po válce, se její vývoj, v naprostém souladu se zákony života, dosti zpomalil. Právě tohle správně zpozorovali a proklamovali oni odborníci-teoretikové. Ale, jak už se stává, trochu to přehnali. Jaksi zapomněli na lidi, lépe řečeno na pevně konsolidovanou skupinu skalních přívrženců této hudby a hlavně na lidové muzikanty z celých kapel. Ušlo jim, že řada těchto skladeb se stala melodiemi věčně zelenými, dokonale zlidovělými...z některých trendů světové populární hudby i z toho, co se v tomto žánru děje u nás, soudíme, že ani v budoucnu neumlkne tvorba jednoduchých melodických písniček, které budou důsledně vycházet z tradičních českých rytmů. I když, a to je jistě správné, budou přece jen vypadat trochu jinak než tahle stará dobrá česká lidovka, jejíž minulost jsme se v pěti LP deskách pokusili zaznamenat.
Jaroslav Navrátil