Z komentáře k původnímu LP albu DV 9014 vydanému Supraphonem v roce 1966:
Konec padesátých let znamenal pro rozvoj československého jazzu neobyčejně mnoho: začal se hlouběji vidět smysl jazzu a jeho místo v soudobé společnosti a kultuře, objevilo se hned několik hudebníků a těles, jejichž tvorba právě prokazovala odůvodněnost nového nazírání. Motorem dění se tehdy stal především soubor Studio 5, v jehož čele stáli kontrabasista Luděk Hulan a tenorsaxofonista a vibrafonista Karel Velebný. Rozchod tohoto west coastově orientovaného souboru v roce 1961 a zrod dvou těles nástupnických, jazzové studio a S+H kvartet, však neznamenal tečku za vyhaslým úsilím, ale naopak, signalizoval proces růstu, sílení, diferenciace tendencí v československém jazzu. Představoval-li Luděk Hulan se svým Jazzovým studiem jednu z tendencí svým příklonem ke strukturálně jednodušším, vitálním a spontánním improvizačně založeným projevům, pak soubor SHQ (zprvu kvartet, později kvintet) položil důraz na komornost projevu,
ambiciózní práci skladatelskou a aranžérskou, technickou perfektnost, tedy vyznával ideál v mnohém poplatný vzoru Modern Jazz Quartets.
To, čím se SHQ odlišoval od všech ostatních našich jazzových souborů, bylo naprosto nekompromisní zaměření na jazz, jež se ovšem nepříjemně promítlo zaměření na jazz,
jež se ovšem nepříjemně promítlo do existenčních podmínek hudebníků a koneckonců právě i do neustálých personálních přestaveb, které ovšem, jak ještě uvidíme,
neznamenaly jenom minus, ale v podobě stylové obrody i nemalé plus....Nelze říci, že by se význam a kvalita práce souboru SHQ plně odrazily v počtu gramofonových a rozhlasových nahrávek:
jsou celé úseky činnosti, jež zůstaly bez této oficiální zvukové dokumentace. Pravím oficiální, neboť shodami okolností (totiž díky spolupráci souboru s americkým filmařem G.Deitschem,
působícím delší dobu v Praze) byla osobní iniciativou a pílí stereofonně zachycena převážná většina repertoáru SHQ v rozmanitých fázích jeho činnosti.
Nebýt této skutečnosti, nemohla by být vůbec tato deska koncipována současně jako monaurální i stereofonní. Jinak ovšem tato deska zachycuje soubor prakticky
ve všech jeho důležitých podobách a tvářích od jeho počátku (vznikl na podzim 1961, první nahrávka desky je z června 1962, tedy z doby,
kdy soubor byl již konsolidován) až po jeho rozdělení na dva nástupnické soubory, jež jsou představeny vždy jednou typickou nahrávkou.
Deska tedy podle možností postihuje hlavní etapy práce souboru, ať již jde o obsazení nebo o stylové přeměny od coolově west coastového rázu
až k hard bopu (zařazeny jsou i pokusy v oblasti tzv. hudby třetího proudu - srov. Velebný, Blatný), resp. k pokusu o novou syntézu
(Srovnej nahrávku nového Velebného S+H kvartetu); snažil jsem se též, aby výběr skladeb postihl reálné proporce (totiž proporce obvyklé v praxi souboru)
mezi skladbami domácího i zahraničního původu.
Ivan Poledňák