Z komentáře k původnímu albu 1111 1998 vydanému Supraphonem v roce 1979:
ROBERT SCHUMANN (*8.6.1810 - †27.7.1856), čelný německý romantik, se nejtypičtěji uplatnil v písních a klavírních skladbách, třeba se i jeho symfonie udržely na repertoáru občas se hrají.
V klavírních kompozicích mladšího období je Schumann skutečně nový. Jeho přínosem jsou okouzlující drobnosti, které spojoval do celků s poetickými názvy…Schumannovy kompozice z mladého období se spokojují záměrně malými formami, hýří opojnou melodikou, podmaňují jako oslnivé prskavky. Romantismus našel také nové oblasti. Schumann se sklání s porozuměním i k malým tvorům a dovede hovořit s dětmi a o dětech způsobem, jaký klasikové neznali. Romantismu imponovala oslnivá elegance a Schumann - stejně jako Liszt a Chopin - podlehl bravurní technice houslisty Paganiniho a přenesl tento styl i na klaviaturu…
Proti slovansky měkkému a nakonec pokornému Chopinovi a proti rétorskému Lisztovi je Schumann zcela svůj: jeho případ je odlišný a na jeho díle je patrna netoliko romantická duše německá s jímavou lyrikou a exaltovaným patosem, na rukopisu díla je rovněž znát i složitý německý způsob myšlení a projevu, třeba jde o neobvyklou formální podobu. Tuto Fantasii C dur, opus 17, zamýšlel skladatel původně jako dílo programní, protože jednotlivé věty nadepsal konkrétními názvy…, ale později upustil od určitých představ a ponechal dílo bez nich jako čistě hudební kompozici…Tato půlhodinová skladba má vznosný začátek, největší gradaci v útočné větě střední a niterný epilog na závěr.
Přes svou délku má stále vnitřní napětí; je to jeden z obřích monologů hudební literatury. Schumannovi bylo 26 let, když jej vytvořil. Je to snad nejsmělejší jeho tvůrčí čin a Schumann se v něm vybil z nejhlubších zdrojů své bytosti…
Proti rozsahu Fantasie a její technice, dostupné jen velkým interpretům, je Schumannova Arabeska, opus 18 z roku 1838 krátká a prostá. Přesto je to malé mistrovské dílo, které ve skromném rozsahu přináší esenci autorova umění. Téma, probíhající celou skladbou, je živé a hravé, po dvakrát je přerušují vsuvky: první minore působí kontrastně vášnivou vzrušeností, druhé je - v rámci malé kompozice - dramatické, a závěr se rozplyne v nostalgické něze…Je to ukázka Schumanna intimního, diskrétního a laskavého.
Pojem "arabesky" značí fantazijní proplétání různých motivů na způsob arabských výtvarných děl. Pak je "arabeskou" i poslední skladba našeho snímku, nazvaná autorem Blumenstück - Květinová kompozice - opus 19 z roku 1838. Střídají se tu jednotlivé části, jakoby se před našima očima rozvíjel kaleidoskopický obraz v různých sestavách. V romantickém duchu si můžeme představovat přehlídku květin a protože je melodická invence dílka tak svěží, lze předpokládat, že jsou to květiny vesměs sličné…Je to projev tvůrčího rozmaru, je to kytice, složená z pěti druhů, z nichž některé se vyskytují - druhá a čtvrtá - několikrát, tedy opět "arabeska", jenže jinak pojmenovaná.
Pianista, který zmíněné skladby na našem snímku hraje, JAN NOVOTNÝ (*15.12.1935),…vynikl jako čelný interpret smetanovský (desky Supraphonu s Českými tanci a polkovými cykly) a jako citlivý tlumočník moderních autorů (gramofonové desky Pantonu s nahrávkami klavírního díla Bohuslava Martinů a Jaroslava Ježka). Kromě koncertních vystoupení u nás, sklidil velké úspěchy na svých turné v cizině, kde propaguje naši tvorbu.
Václav Holzknecht