Z komentáře k původnímu LP albu 11 0688 vydanému Supraphonem v roce 1978:
MARCELA MACHOTKOVÁ (*12.10.1931), ..přední členka opery Národního divadla v Praze..., už na škole vzbudila pozornost krásou a kulturou hlasu, stejně jako půvabem....roku 1960 přijala angažmá u liberecké opery, kde vystoupila poprvé jako kněžna v Dvořákově Šelmě sedlákovi. Pak šla z role do rolí. Během čtyřletého působení vytvořila Paminu v Kouzelné flétně, Vendulku v Hubičce, titulní roli v Rusalce, Irenu ve Wagnerově Rienzim, Kněžnu v Kovařovicově opeře Na starém bělidle, Nastasju v Čajkovského Čarodějce, Mařenku v Prodané nevěstě, Julii v jakobínu, Anežku ve Dvou vdovách, Adrianu v Pozdvižení v Efezu Iši Krejčího, Elen v Prokofjevově Vojně a míru. To je slušný počet rolí, které samy o sobě prozrazují , že se počítalo s hlasem, muzikálností i zjevem nové hvězdy. A po všech zmíněných stránkách Marcela Machotková zvítězila. Její pověst přesáhla liberecký okruh.
Plzeňská opera,..potřebovala pro klasický repertoár tuto krásnou ženu s líbezným a kultivovaným hlasem, dostatečně muzikální, aby mohla rychle studovat čelné partie...
pozvalo ji (divadlo) na Fibichovu Šárku a již volbou titulu naznačilo, že v ní tuší dramatický soprán. Na scéně tohoto divadla se mohl lyrický hlas mladé umělkyně odvážit po Rusalce, Mařence, Kněžně v Čertovi a Káče, Čajkovského Taťáně, Verdiho Desdemoně i na Leonoru ve Fideliovi, s odskokem do odlišné sféry v Pucciniho Musettě, na titulní roli v Pauerové Zuzaně Vojířové, na Julii v Jakobínu, na Anežku ve Dvou vdovách a na Smetanovu Libuši! Dva roky, které tu strávila, patří k jejím šťastným zážitkům; plzeňské obecenstvo ji milovalo a zahrnovalo projevy nadšení. Ovšem ani tato stanice nebyla konečná.
Pražské Národní divadlo je nejvyšší cíl každého umělce a Marcela Machotková vstoupila na jeho prkna Mařenkou roku 1965. Každé prostředí má odlišné podmínky a nové se musí pokaždé dobývat. Její Mařenka však na prvý ráz přesvědčila: mánesovský zjev, lahodný soprán, bezpečná technika s naprosto jistým vysokým c - jí zjednaly sympatie obecenstva i vedení. V dalším roce už byla angažována. I zde kolísala linie mezi lyrickým, mladodramatickým až dramatickým sopránem. Vizme její role: po Mařence Vendulka, Julie v Jakobínu, Mariana v Klebeho opeře Jakobowski a plukovník, Amelie v Maškatrním plese, Mimi v Bohémě, Elvíra v Donu Giovannim, Elisa v Pikové dámě, Anežka ve Dvou vdovách, Amelie v Simonu Boccanegrovi, Arabella ve stejnojmenné Straussově opeře - kde mohla směle soupeřit se slavnou představitelkou této role, Lisou Della Casa, a kde o festivalovém představení se s Václavem Zítkem jako Mandrykou děkovala šestadvacetkrát! Byla Leonorou v e Fidelovi,...I na scéně ND vytvořila Libuši.
Protože je velmi muzikální, mohla vystupovat v oratoriích - Dvořákovo Stabat mater, Verdiho Requiem, Handlův Mesiáš - v Beethovenově IX. symfonii, v Gilgameši B. Martinů....Hostovala v SSSR, NDR, PLR, MLR, ve Finsku, Řecku, Španělsku, Itálii, Jugoslávii, Anglii, Irsku, Holandsku...Hle, bohatá činnost umělecká!...
Václav Holzknecht