Snad vůbec nejúspěšnější melodie z operet českých skladatelů a textařů přináší tato již čtvrtá sestava písniček, které byly natočeny na gramodesky v letech 1936-1937. Stelibského opereta "Podej štěstí ruku" s premiérou v červnu roku 1936 v nuselském Tylově divadle, z níž pochází prvních devět melodií této sestavy, se velice brzy dočkala i filmové adaptace, která přišla pod názvem "Rozkošný příběh" do českých kin již v lednu roku následujícího. Do této operety byla zařazena i další Stelibského písnička "S bohem, mé štěstí" (6), která zazněla již o rok dříve ve filmu "Pozdní láska" - hezký příklad násobné exploatace úspěšných melodií.
Ve Švandově divadle na Smíchově uvedl její tehdejší ředitel Jára Kohout Jankovcovu operetu "Odtroubeno", z níž bylo na gramodesky natočeno šest melodií (10-15). Premiéru této frašky z vojenského prostředí navštívil tehdejší ministr obrany, účinkující byli navlečeni do československých uniforem, zaznívaly trubky, pochody, konaly se manévry. V Praze se tato opereta dočkala tří stovek vyprodaných repríz a následně byla inscenována i v mnoha venkovských divadlech. Podle dobové kritiky - citujme - "…měla tato opereta pro branné uvědomění našeho lidu větší cenu než všechny úvodníky, propagační články a odborné úvahy všech našich denních časopisů dohromady".
Do historie se zapsal svým jediným pokusem o operetu také komponista Karel Vacek. V roce 1936 složil hudbu k operetě "Nade mlejnem, pode mlejnem", z níž jsme zařadili dvě písničky (16, 17).
Závěrečných devět melodií zaznělo poprvé v operetě "Bílá vrána", s hudbou Josefa Kumoka. Na scéně Velké operety byla uvedena v premiéře v lednu roku 1937 a důsledkem jejího velkého úspěchu byla skutečnost, že na podzim roku následujícího přišla do kin její filmová verze v režii proslulého kýčaře Vladimíra Slavínského.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel