Z komentáře k původnímu LP albu 1111 2000 vydanému Supraphonem v roce 1979:
Dílo Dmitrije Šostakoviče, uzavřené skladatelovou smrtí v roce 1975, vstoupilo do dějin.
Představuje jeho tvůrce jako jednoho z nejpodmanivějších vládců harmonií a disonancí
života. Šostakovič je vytvářel po dobu padesáti let. Říjen, intervence, Leninova smrt, formování nového řádu v SSSR, II. světová válka, obnova Sovětského svazu, XX. sjezd KSSS,
boj za mír, meditace nad lidskou důstojností - toť ona "křížová cesta", již s nejvyšší svobodou vyjádřil ve svých patnácti symfoniích jako výraz "nejekonomičtějšího" myšlení v obrazech, odhalujících novodobou dialektiku člověka a jeho činu, kdy plody lidského rozumu, jež mají moc stát se základnou rozvoje, mají vždy eo ipso i sílu člověka zničit. Šostakovičova velikost spočívá právě v tom, že pohlédl na člověka a lidstvo zrakem filozofa a humanisty, že jeho umělecké vnímání bylo povýšeno na neobvyklou úroveň obzoru těmito rozvinutými jeho vlastnostmi.
Jeho nejproslulejší skladby jsou v v tomto smyslu výsledkem lidského ducha...Šoostakoviš není jen pouhým skladatelem, ale i hlubokým myslitelem naší doby.,,
Šostakovičova Sonáta pro violu a klavír, op. 147, doplněná na naší desce jeho Čtyřmi básněmi kapitána Levjadkina pro bas a orchestr, op. 146, inspirovanými směšnou, současně však i zlověstnou postavou z Dostojevského Běsů (skladatel zde volí i parodickou citaci známých témat) patří mezi ta ojedinělá díla, jež činí náš život plnějším a krásnějším.