Z komentáře k původnímu LP albu 1 10 2279 vydanému Supraphonem v roce 1978:
MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ (1839-1881) byl složitou osobností, spojující v sobě naivitu dítěte s nemilosrdně ostrým pohledem společenského kritika i mučivou rozpolceností titána...
Přímo jako symbolické předznamenání všech krutých peripetiích Musorgského duševního života stojí hned na počátku jeho umělecké dráhy (1867) geniální symfonický obraz Noc na Lysé hoře, inspirovaný sabatem čarodějnic z Berliozovy Fantastické symfonie. Musorgskij sám se postavit proti tomu, aby Noc na Lysé hoře byla chápána jako napodobení romantické ďábelské fantastiky, ale přál si, aby byl ve skladbě spatřován obraz nitra člověka, projev jeho citů, procházejících bouřlivými krizemi. Stojíme tu před zrcadlem, nastaveným umělcově duši...
NIKOLAJ ANDREJEVIČ RIMSKIJ-KORSAKOV (1844-1908) patří k zakladatelským zjevům ruské hudby a jeho rozsáhlé dílo a celoživotní činnost ve svém celku završují a sumarizují snahy celé talentované skladatelské generace...Ruská skladatelská škola druhé poloviny XIX. století programově tíhla k realismu a z něho také vycházel Rimskij-Korsakov. V jeho tvorbě se však setkáváme s ojedinělým spojením realistických a fantazijních momentů, protože s oblibou zpracovával náměty ruských (i cizích) bájí, pohádek a pověstí...Symfonická suita Antar, op. 9 zpracovává exotický námět, pověst o básníkovi, jehož pravé jméno bylo Antaratul-Feldžá a býval označován jako "nejstatečnější Arab 6. století". Pohádková legenda o tomto básníkovi ve zpracování Senkovského se stala skladateli východiskem jeho symfonické suity. Básník zklamaný lidským nevděkem se uchýlí jako poustevník do ruin legendárního města Palmiry, kde zachrání gazelu před velkým dravým ptákem. Gazela se promění ve vládkyni Palmiry, která za odměnu dává Antarovi poznat tři slasti: rozkoš msty, vlády a lásky. Antar věřil, že láska mu přinese trvalé štěstí a rozkoš, a proto poprosil vládkyni, aby ho při prvním náznaku ochladnutí lásky usmrtila. Nedokáže přirozeně vytrvat v opojení lásky bez nejmenšího ochabnutí, jeho pohled se na chvíli roztržitě a netečně upře do dáli a v tom okamžiku umírá v objetí své bájné milenky...
Hudba ALEXANDRA PORFIRJEVIČE BORODINA (1833-1887) je neobyčejně výmluvným obrazem ruské duše. Má její něhu, fantazii, melancholické stíny a nespoutanou živelnost. Je psána s velkým mistrovstvím, jež připadá u Borodina-samouka téměř neuvěřitelně. Jejím znakem je mužná, bohatýrská noblesa. V oblasti orchestrální hudby zanechal Borodin vedle dvou znamenitých symfonií několik drobných hudebních básní. Nejpopulárnější z nich je symfonický obraz Ve stepích Střední Asie...Sám o skladbě napsal toto: "V jednotvárné stepi Střední Asie poprvé se ozývá cizí jí nápěv ruské mírumilovné písně. Je slyšet blížící se dupot koní a velbloudů, zaznívají teskné zvuky východní melodie. Po nedozírné poušti se ubírá místní karavana, chráněná ruským vojskem. Důvěřivě a bez bázně koná svou dlouhou cestu pod ochranou ruské vojenské síly. Karavana odchází stále dál a dál. Mírumilovná melodie Rusů i domácího obyvatelstva splývá v jedinou společnou harmonii, jejíž ohlasy je dlouho slyšet v stepi a jež konečně zmírají v dáli"...