Z komentáře k původnímu LP albu DV 10225 vydanému Supraphonem v roce 1966:
Tato gramofonová deska, která ukončuje dva předcházející komplety Ježkovy hudby z Osvobozeného divadla, přináší věci buď neznámé nebo málo známé a hlavně dosud nenahrané. Může vzbuzovat podiv, že dílo autora ta oblíbeného nebylo celé včas zveřejněno, ale naše ediční podmínkay nedovolily zatím publikovat více, než se dosud stalo - a upřímně řečeno, není toho málo. Nezapomeňme také, že se archiv Ježkových skladeb přes válku neuchoval v úplnosti a že ani za života skladatelova nebyla docela v pořádku...Tak se stalo, že třeba SECESNÍ VALČÍK ze hry Slaměný klobouk (1934) musel být znovu instrumentován, protože se z něho ztratila partitura a dochovala se jen melodie...je to jedna z Ježkových výborných valčíkových melodií, která má v sobě skutečně vůni doby nemluvě o tom, že slova valčíku jsou ve své ironii vynikající. Stejně se musela nově instrumentovat - z týchž důvodů - i MINULOST PŘES PALUBU z Osla a stínu. Tento slow-fox z roku 1933 by zase neměl zapadnout pro svou lyrickou atmosféru i pro svůj cenný text...ÁRIE MAJORA WARTONA ze hry Sever proti Jihu (z r. 1930), stejně jako HYMNA RUDOLFA II. ze hry Golem (1931) i parodie operního duetu z téže hry jsou ukázkami Ježkova šibalství. V hudbě je humor velmi vzácný a Ježkovi byl přán..."Hymna" a zmíněný duet svědčí bezpečně o tom, že Ježek měl dramatický talent a že by psal výtečné komické opery. Dokladem toho je také PÍSEŇ LISAUŘINA z komedie Zpívající Benátky na text Carla Goldoniho...Ježek ji psal pro Jiřinu Šejbalovou, která ji také kdysi nazpívala na desku - je to jediná výjimka této edice, kdy už se něco dříve nahrálo - ale někdejší snímek již dávno není na trhu, a tak i nynější nahrávka může působit překvapivě jako ukázka Ježkova "seriózního" umění s komickým podtextem. POŠTOVSKÁ z téže hry zní melodikou až lidově prostou a stejně tak vřelou: byla to zase jedna z jeho vzácných možností, jíž se blížil svému milovanému skladateli Bedřichu Smetanovi.
Na druhé straně našeho snímku se vyskytují kromě již zmíněné MINULOSTI tři bravurní vložky do různých her, které dodnes udivují svým temperamentem a zvukovostí...THE BEGENNING AND THE END je číslo pro orchestr z Balady z hadrů (1935), GOOG EVENING byla předehra k Slaměnému klobouku a CORRIDA DEL MUERTE se tančila v Katu a bláznu (1934). Všechny tři patří bez nadsázky k nejlepším Ježkovým skladbám tohoto žánru a z nepochopitelných důvodů se na desky nedostaly.
Docela jiná historie je u písní KDO ŠETŘÍ, MÁ ZA 3, MOŽNÁ, ŽE TO NETUŠÍ a VELKÝ VUZ A BLUES, které vlastně Ježek nesložil: načrtl si jen do zápisníku jednotlivé melodie a Karel Šrom (který v původním Osvobozeném divadle pracoval před ním) je sestavil a zharmonizoval. Písně byly instrumentovány a opatřeny texty soudobých básníků. Je to pokus, jak zachránit ze zachovaného sešitu aspoň něco. Suďte sami.
Ježek přes rozdíl stylu patří dnešku svou mentalitou, svou obrovskou invencí melodickou a svým zvukovým šarmem...
Václav Holzknecht