Z komentáře k CD titulu vydanému Supraphonem v roce 1991:
Historie hudebních festivalů Pražské jaro zaznamenává nemálo případů, kdy se pražské koncertní pódium stalo rozhodujícím faktorem příští mezinárodní kariéry mladých umělců. Praha měla odedávna pověst vynikající hudební metropole a středoevropská poloha jí umožňovala, aby se stala průsečíkem nejrůznějších uměleckých proudů a směrů.
Dirigenti i sólisté, později i celé orchestry, pěvecké sbory a operní divadla tu nacházeli vhodnou půdu pro své umění.
Věděli, že v Praze najdou kultivované a poučené publikum i znaleckou kritiku, a že doporučení z Prahy má svou váhu. To se na Pražských jarech mnohokrát potvrdilo.
K příznivému startu mladých umělců do života přispěly i mezinárodní soutěže Pražského jara, s malými pauzami, už od roku 1947.
Jedním z prvních mladých umělců, kteří odjížděli z hlavního města Československa s vysokým oceněním svého umění, MSTISLAV ROSTROPOVIČ. V roce 1950 zvítězil - tehdy třiadvacetiletý - v mezinárodní violoncellové soutěži Pražského jara o cenu Hanuše Wihana, někdejšího profesora pražské konzervatoře a člena legendárního Českého kvarteta...už v roce 1952 vystupuje Rostropovič opět před nabitými sály Pražského jara. Hudební vydavatelství Supraphon využilo této návštěvy a uskutečnilo s Rostropovičem dnes už historickou nahrávku Dvořákova Koncertu h moll. Zrodil se snímek mezinárodních parametrů, navíc snímek určité dokumentární hodnoty, neboť právě Dvořákovým koncertem dosáhl sólista před dvěma roky vavřínů vítěze. Cena tohoto edičního činu stoupla ještě tím, že k dirigentskému pultu České filharmonie byl přizván VÁCLAV TALICH (1883-1961), vlastní tvůrce interpretačního stylu a mezinárodní úrovně České filharmonie...V katalogu Supraphonu má tato nahrávka své čestné místo.
Praha jako kulturní středoevropské centrum zajímala skladatele a hudební umělce všech dob. Od časů Mozartových a od slavné premiéry Dona Giovanniho se staly návštěvy velkých osobností světové hudby v našem městě pravidlem...V roce 1966 přijal pozvání DARIUS MILHAUD a přivezl s sebou partituru nové skladby s názvem Musique pour Prague - Hudba pro Prahu. Tehdy už čtyřiasedmdesátiletý mistr projevil obdivuhodnou dávku vitality, když se sám ujal taktovky k jejímu nastudování s Českou filharmonií...Snímek z Milhaudova vystoupení z 20. května 1966 má svou unikátní hodnotu neopakovatelné kulturní události své doby.
Do slavné galerie světových houslistů vstoupil HENRYK SZERYNG na Pražském jaru poprvé v roce 1957. Zvláštní věc, v Praze ovšem běžná: dosud neznámý umělec získal okamžitě sympatie publika a přes noc se stal hvězdou...V roce 1962 se uskutečnila třetí Szeryngova návštěva Pražského jara. Za partnera si náš host tentokrát zvolil českého pianistu prof. FRANTIŠKA MAXIÁNA, interpreta mimořádného rozhledu a inteligence a příkladné umělecké poctivosti. Senzitivní Szeryng našel v kolegovi citlivého spolutvůrce svých výkonů...Sonáta Clauda Debussyho je příznačnou ukázkou Szeryngova umění s krásným barevným tónem jeho vzácného nástroje, smyslového kouzla jeho podání a napětí, které svou hrou vyvolává...
Karel Mlejnek