Z komentáře k původnímu LP albu 1112 3410 vydanému Supraphonem v roce 1981:
Melodram zaujímá v české hudbě již tradičně velmi čestné místo. Jedním z historicky vůbec prvních autorů melodramů byl český skladatel 18. století Jiří Benda. K jeho odkazu se přihlásil později Zdeněk Fibich (1850-1900), kterého je možné označit jako klasika moderního českého melodramu. Stalo se tak přímo symbolicky, když Fibich jako kapelník a sbormistr Prozatímního divadla provedl roku 1875 Bendovy melodramy Ariadna a Medea. Bezděčnou symboliku chová v sobě i historická skutečnost, že Bendova Ariadna na Naxu vznikla právě 100 let před Fibichovým Štědrým dnem (1774-1874), kterým se datuje vznik a vývoj českého melodramu moderního. Rozdíl obou typů, klasického a moderního melodramu, je dán vývojovým stupněm strukturní jednoty hudby a jí zhudebňovaného slova. Bendův melodram vyrostl z klasicistního slohového cítění, které si libovalo v racionálně uchopitelné metrické přehlednosti a větné periodičnosti. Proto mu vyhovovalo pravidelné a přehledné střídání hudby a jí zhudebňovaného slova. Fibich byl naproti tomu romantik, a proto se jeho stylovému cítění jevila klasicistní forma melodramu jako překonaná: místo střídání hudby a slova dospěl k typu melodramu hudebně prokomponovaného. Protože tento typ vyhovoval - psychologicky i esteticky - rovněž potřebám dramatickým, vznikla živná půda pro melodram nejen koncertní, nýbrž i dramatický, jehož vrcholným projevem je Fibichova trilogie Hippodamie.
Melodram Vodník...je chronologicky čtvrtým koncertním melodramem Fibichovým (po Štědrém dnu, Pomstě květin a Věčnosti). Spolu se Štědrým dnem patří k nejoblíbenějším melodramům (a nejen Fibichovým) a zachovává ráz lidové balady z rodu Erbenovy Kytice...Vedle J.B.Foerstra obohatil českou melodramatickou literaturu dále Fibichův žák Otakar Ostrčil (1879-1935)...jeho Balada česká není svým uměleckým žánrem vlastně vůbec baladou...protože je to dílko smavé, radostné pohody...je vlastně symfonickou básní..A ten symfonický proud je výrazem životní pohody mladého Otakara Ostrčila. Ve šťastné ideové jednotě se zde spojil životní pocit skladatelův s kladnou životní filozofií Nerudovy básně a z toho svazku vzniklo dílo, které můžeme plným právem nazvat životním krédem českého člověka.
Otakar Jeremiáš (1892-1950) patří rovněž ke skladatelům bytostně spjatým s ideou programní hudby vůbec a hudby spojené se slovem zvláště (opera Bratři Karamazovi a četné písně a sbory..)...Jeho melodram Romance o Karlu IV...je příbuzná rodu jako Ostrčilova Balada česká. Charakter Jeremiášova melodramu je jasný a smavý jako sama literární předloha a hudební styl skladby nezapře věrného ctitele Smetanova tvůrčího odkazu...rovněž jako znak svérázné nepoddajnosti české země volí Jeremiáš v duchu Smetanovy hudební filozofie českých dějin volnou citaci husitské bojové písně Ktož sú boží bojovníci...
Milada Landmanová