Komentář k původnímu LP albu 1 13 1588 vydanému Supraphonem v roce 1975:

Kaťuša, Kalinka, ale třeba také Pochod veselých dětí nebo Podmoskevské večery... Písničky, které obletěly celý svět. Nikdo nedokáže spočítat, kolikrát se už hrály. A hrají se dál a budou se hrát. Patří k těm "věčně zeleným" melodiím, na které posluchači nikdy nezapomenou. A nejen ony. Písní sovětských skladatelů, které si dokázaly získat přízeň miliónů posluchačů ze všech koutů zeměkoule jsou dnes už desítky.
Sovětská písnička, plná radosti a optimismu, se rozletěla do všech stran už s proslulými filmy Grigorie Alexandrova Celý svět se směje, Cirkus nebo třeba Volha, Volha. Skladby Isaaka Dunajevského v nich zpívali Ljubov Orlovová, Leonid Utesov a postupně i další interpreti. Přibývalo hudebních filmů a s nimi i hezkých melodií; zpívalo se v Písni tajgy, ve Čtyřech srdcích nebo v Dětech kapitána Granta, Dunajevského, Miljujtinovy nebo Blantěrovy skladby budovaly tradici. Píseň pomáhala "stavět a žít". A také bojovat. Vlastně až po osvobození Sovětskou armádou jsme se dozvěděli, jakou morální hodnotu v bitvách Blantěrova Katuša, jakou posilu přinášelo Políčko pole a další písničky. Současně s nimi ale přicházely i novinky. Vracely se k válečným událostem, pomáhaly překonávat obtíže nového budování zpustošené země, konejšily smutek, hojily rány, které zůstaly po zemřelých.
Sovětská písnička má svoji bohatou historii. Má autory i interprety, bez nichž je nemyslitelná. Pozornost jí věnovaly a věnují i takové osobnosti "vážné" hudby jako Tichonchrennikov. Ke "klasikům" Vasileji Sorovjevu-Sedemu, Seratimu Tulikovovi, Borisi Mokrousovovi, Isaku Dunajevskému, Matvěji Blantěrovi, Juriji Miljutinovi či Anatoliji Novikovovi přibývají noví tvůrci Amo Babadžanjan, David Tuchmanov, Alexandra Pachmutovová, Jan Frenkel, Oskar Felcman, Alexandr Broněvickij. Jejich písně už nepotřebují k cestě za posluchači jen film. Po celém Sovětském svazu je v miliónových nákladech rozšiřuje gramofonová firma Melodija, mají své relace v rozhlase, pravidelně je třeba v programech Artloto a Modrý ohýnek představuje i sovětská televize. A samozřejmě tvoří dominantu i koncertních pořadů všech interpretů. I těch je dnes celá plejáda. Vedle osobností, jakými jsou Muslim Magomajev, Eduard Chill, Edita Pjechová, Josef Kobzon, Valentin Baglajenko se neustále objevují noví sólisté i vokálně-instrumentální skupiny. Sbírají ceny a trofeje na mezinárodních písňových festivalech tak, jako třeba Sofia Rotaruová, Marija Kadriaunová či Sergej Zacharov, patří jim potlesk v koncertních sálech desítek zemí Evropy, Asie i Afriky.
Sovětská písnička den co den dostává nové hlasy, nové barvy, bohatne žánrově i výrazově. Mladí interpreti si přivádějí mladé skladatele a textaře, talentovaní autoři působí ve všech souborech... I to ale nestačí. V Sovětském svazu se proto pravidelně pořádají nejrůznější tematické písňové soutěže, které dávají tvůrčí příležitost nejen zkušeným autorům, ale i těm, kteří si teprve hledají svoji cestu. Tak sovětská populární hudba získala Vladimíra Šaminského, Sigizmunda Kace, Zinovije Dunajevského, Leonida Pečnikova, Alexandra Kolkera a mnohé jiné talentované a perspektivní umělce.
Populární píseň v Sovětském svazu žije. Provázejí ji domácí i zahraniční úspěchy, ale také četné diskuse. Odborníci i sami autoři se často zamýšlejí nad kvalitami, jaké má, měří její hudební i textové hodnoty tím, co je sovětské písni tradičně vlastní - vlastenectvím, optimismem, radostí, onou schopností "pomáhat stavět a žít". Ne vždy a ne všechny současné písně tyto vysoké nároky splňují a mohou splňovat. Ovšem i dnešek nabízí posluchačům dobré skladby, skladby, které mají naději, že naleznou místo mezi slavnými a nezapomenutelnými melodiemi.
Při vystoupení Edity Pjechové a Družby, Samocvetů, Pjesnarů, Sofie Rotaruové a skupiny Červona ruta, při koncertech Valentina Baglajenka, Modrých kytar, Děvaček, Veselých hochů, skupiny Iskatěli či Marie Kodriaunové jsme mnohé výborné a dobré sovětské písničky mohli poznat. Pozornost jim v poslední době systematicky věnuje i náš rozhlas a také Československá televize. Ta v sedmdesátém roce poprvé připravila pořad ve společném rytmu. Tehdy v Ústí nad Orlicí zazněly nové sovětské písničky v podání špičkových československých interpretů a orchestru zasloužilého umělce Karla Vlacha s českými texty a získaly si posluchače. Bez nadsázky lze říci, že vstoupily do našeho písničkového života. Péče, kterou orchestr, interpreti, textaři a aranžéři prezentaci sovětských novinek věnovali, se vyplatila. Sympatický fakt, že jediný koncert se proměnil v oficiální "vstupní bránu", jíž sovětské melodie vstoupily do naší každodennosti, byl důvodem k tomu, že Československá televize i všichni zúčastnění umělci nachystali další koncerty. Pořad ve společném rytmu má za sebou už čtyři vydání. Přinesl našim posluchačům čtyřicítku melodií, které si zasluhují pozornost, protože umí potěšit.
Orchestr zasloužilého umělce Karla Vlacha se ujal premiér sovětských melodií plným právem. Věnoval jim pozornost po celou dobu své už téměř třicetileté historie. Vlachův orchestr natočil pro Supraphon ve třiašedesátém roce dlouhohrající desku skladeb Isaaka Dunajevského, při svých vystoupeních uváděl a uvádí melodie Arno Babadžanjana, Solovjeva-Sedého a dalších skladatelů. S mnohými navázal Karel Vlach i osobní kontakty. Měl k tomu příležitost při několika dlouhodobých koncertních turné, která v šedesátých letech v Sovětském svazu absolvoval. Osobní zaujetí mu pomáhá i při náročné a obtížné práci na přípravě programu koncertů Ve společném rytmu. Není jednoduché z mimořádně bohaté nabídky vybrat desítku nejlepších melodií, melodií, které mají nejblíže k našemu posluchači. To, jak se to dařilo a daří chce postihnout i tato deska. Přináší dvanáct melodií, které zazněly při koncertech ve třiasedmdesátém a čtyřiasedmdesátém roce v Mladé Boleslavi. Jejich autoři reprezentují střední a nejmladší sovětskou skladatelskou generaci. Vedle známého jazzmana Jurije Saulského zde má píseň dirigent Rižského estrádního orchestru, také výtečný jazzový skladatel, Raymond Paulus, na desce je zařazena písnička špičkového autora Davida Tuchmanova, mladého zpěváka, členy skupiny Samocvety, Valentina Djakonova i melodie spolupracovníka laureáta mnoha soutěží zpěváka Lva Leščenka - Vjačeslava Dobrynina.
Deska ve společném rytmu je osobitou vizitkou současné sovětské populární hudby. Je vizitkou, která naznačuje, čím vším mohou sovětské melodie obohatit náš život. Další dopovědí koncerty, ale i gramofonové desky, které u nás se sovětskými písněmi ještě vyjdou.
Pavel Bartík

Pozn.vydavatele:
Digitální verze je bohužel ochuzena o čtyři neautorizované snímky:
Jahody (Ja Marina), Sněhová vločka (Snow Flake), Štíhlá dívka v dlouhé šále (Slim Girl In A Long Scarp), Tak proč se nemám smát? (Why Shall I Not Laugh)