Z komentáře Ilji Hurníka k původnímu LP albu 1 11 0240 vydanému Supraphonem v roce 1968, jež nyní vychází poprvé digitálně:
Před několika lety jsme se dali spolu s Pavlem Štěpánem do koncertní hry na čtyři ruce, a nikdy jsme svého rozhodnutí nelitovali. Tento druh hry je velkým potěšením pro každého, kdo najde partnera stejného úhozu, stejného cítění rytmického i téhož zaujetí. Pak jde práce dobře kupředu, souhra jednou dosažené se už neztrácí a přenáší se pak bez potíží do studia dalších skladeb. Jsme však rádi, že jsme tímto repertoárem potěšili i naše posluchače, neboť jsou v něm skladby, které se zřídka objevují na pódiu a které zajímavě dokreslují portréty svých autorů. Několik jich přináší naše další deska.
Mozartova Sonáta C dur působí zvláštním dojmem. Je tu celá vyzrálá invence mozartovská, avšak vyjádřena zvukem nezvyklým pro toho, kdo zná jen dvouruční průsvitnou a lehounkou klavírní stylizaci Mozartových sonát sólových. Klavír, rozeznělý zde čtyřma rukama, má nepředvídanou plnost a barevnost. Sonáta Dusíkova vznikla v klasické době čtyřruční hry. Pro hudební život v měšťanských bytech a salónech nemohlo být přiměřenější formy amatérské hudební aktivity, než je tato hra. Z mnoha skladeb, které nechtějí leč vyhovět amatérské nenáročnosti jak co do technických tak obsahových nároků, jsme vybrali skladbu Dusíkovu, která nemá ani stopy po pohodlné domácí idyle. Je monumentální, přísná ve stavbě a virtuózní ve stylizaci. Má heroickou první větu i tragický smuteční pochod jako větu druhou. Jen v poslední, v Menuetu s hracím strojkem uprostřed, dýchne na nás pohoda pražského salónu. Brahmsovy Uherské tance jsou příliš vemlouvavé, než aby byly ušetřeny osudu, jaký potkává mnohé skladby této bezprostřední sdílnosti. Skladatelův originál se stal kořistí českých upravovatelů, kteří předváděním této hudby na všechna možná obsazení ji zbavili největšího půvabu. Ten tkví ve spojení bezprostřední lidové melodiky s přísným, vysoce kultivovaným zvukem klavíru. Podáváme dva z těchto tanců v původním znění, které žádná úprava (mimochodem na rozdíl od Slovanských tanců, které orchestrací získaly) nemůže překonat.