Z komentáře k původnímu LP albu 1111 2694 vydanému Supraphonem v roce 1980, jež nyní vychází poprvé digitálně:
...je jakousi malou antologií anglické violové literatury a zprostředkuje nám zajímavý pohled do oblasti poměrně velmi málo známé.
...HENRY ECCLES (1970-1742?) se hraje ve violových třídách konzervatoří jako učební látka, ale do povědomí širší veřejnosti zatím nepronikl...proslul zejména během svého dlouholetého působení na dvoře francouzských králů. Jako významný houslový virtuos psal hlavně sonáty pro svůj nástroj a pro violu a držel se v nich obvyklého barokního půdorysu střídání volných kantabilních vět s rychlými částmi tanečními. Taková je i violová sonáta g moll..
BENJAMIN BRITTEN (1913-1976) je dnes všeobecně uznávaným klasikem anglické i světové hudby našeho věku. V dlouhé řadě jeho děl jevištních, kantátových, sborových, symfonických i komorních stojí jediná skladba pro violu z r. 1950 osamocená. Autor se pro inspiraci vrátil o 350 let zpět do zlatého věku anglické renesanční kultury a nalezl ji ve druhé knize písní slavného alžbětinského virtuosa na loutnu a hudebního skladatele Johna Dowlanda, jehož píseň Lacrymae (Flow, My Tears)
je v Anglii dodnes velice populární a je působivá zejména svou citovou exaltovaností..Britten zpracoval hlavní téma...o jeho nevšední erudici svědčí nejlépe
fakt, že se mu podařilo napsat skladbu myšlenkově závažnou, avšak přitom nástrojově vděčnou a posluchačsky poutavou.
...na virtuosku a hudební skladatelku REBECCU CLARKOVOU (1886-1979) vzpomínají jako na rozšafnou ženu strhující životní energie a vzácných uměleckých schopností. Výčet jejích kompozic není dlouhý: několik písní a komorních skladeb, vytvořených vesměs do r. 1925, ale ve své sonátě pro violu a klavír z r. 1919 vytvořila jednu z nejšťastnějších skladeb pro tento nástroj. Dílo je uvedeno citátem z básně Alfreda de Musseta ("Básníku, vezmi svou loutnu; víno mládí kvasí tuto noc v žilách boha"), který nám vymezuje jeho myšlenkový obsah a usměrňuje tok představ, podnícený vzrušující, citově vypjatou hudbou, v níž virtuózní lesk obou partů je jen prostředkem k uměleckému vyjádření závratného pocitu plného smyslového opojení a lásky k životu…
Jaroslav Holeček, 1980.