Komentář k původnímu LP albu 8113 0566 vydanému Pantonem v roce 1985 - tento titul nyní vydáváme poprvé digitálně!
V roce 1886 vyvrcholily územní spory mezi Rakouskem a Pruskem ve válku. Dějiny si ji sice zapsaly jako nejkratší, ale také nejkrvavější v celém 19. století.
V červnu začalo válečné tažení pruského vojska proti Rakousku, pochod, který namířil trojím proudem do Čech. Pruský vpád se změnil v řadu vítězství,
když pruské vojsko převyšovalo rakouskou armádu jak lepším výcvikem a organizovaností, tak i dokonalejší výzbrojí. Zatímco rakouští vojáci byli vybaveni ještě ručnicemi, které se obtížně nabíjely zepředu, v pruské armádě už byla zavedena "jehlovka", puška, do které se patrona jednoduše zasunula zezadu. Pruští vojáci tak mohli střílet čtyřikrát rychleji než Rakušané. Převaha pruské armády přivodila konečné rozhodnutí 3. července v bitvě u Hradce Králové. Rakouská armáda zde byla na hlavu poražena.
Během několika hodin zůstalo na královéhradeckém bojišti více než padesát tisíc mrtvých a raněných. Mezi nimi bylo mnoho Čechů, kteří bojovali v řadách rakouské armády. Mlčení o prohrané válce, nařízené rakouským císařem Františkem Josefem I., nemohlo však dát na tu hroznou "patálii" zapomenout. Žila ještě dlouho ve vzpomínkách a vyprávěních přímých účastníků, invalidů, ale zejména v písničkách.
Na tuto desku byly vybrané popěvky seřazeny tak, aby podaly plastický obrat o průběhu války. Mnohé z nich zde zaznívají poprvé po více než sto letech. Bitva u Hradce Králové přežívá ve vědomí lidí už několik generací díky písničce o kanonýru Jabůrkovi, nejgeniálnější parodii na bezhlavost válečné mašinerie, jaká kdy u nás vznikla.
Společným jmenovatelem všech uváděných písniček jsou texty plné lidové moudrosti. Cítíme z nich odpor proti válce, smutek nad zbytečně zmařenými životy a touhu po klidném životě v míru.
Písně satirické, kterými deska končí, dokreslují charakteristiku povahy českého člověka, tak jak ji přiléhavě vyjádřil sběratel národních písní Čeněk Holas:"Jest to onen žert, vtip, úsměv, který českého člověka v životě ani v bolestných chvílích neopouští a českou duši tvoří. Této stránce povahy našeho lidu mnohý nerozumí a tím nerozumí ani české písni".
Jan Filip