Z komentáře k původnímu LP albu 1 10 1897 vydaného Supraphonem v roce 1983, které nyní vydáváme poprvé digitálně:
Čtyři dechové koncerty této nahrávky představují po několika stránkách hudební zážitek ne zcela běžný.
Pod dojmem dechového koncertu si totiž posluchač klasické hudby zpravidla představí koncert hobojový, flétnový nebo klarinetový -
tedy skladbu spíše pro dřevěné nástroje. Jejich poloha a zvukový charakter je přirozeně předurčují k melodickému konturování symfonické či komorní věty,
jejich barva dobře splývá s dalšími doprovodnými nástroji, zejména se smyčci. Naproti tomu se žesťové nástroje odedávna uplatňovaly všude tam,
kde bylo zapotřebí zvukově obsáhnout velký prostor, zaujmout shromáždění, upozornit signálem. Proto zůstávaly dlouho vyhrazeny turnajům, korunovacím,
církevním slavnostem (trubka), chorálovému doprovodu, věžní hudbě a slavnostem řemeslnických cechů (pozouny); dodnes si zachovaly svůj masově společenský ráz v hudbě vojenské.
Přesto, že už během 1.pol. 18. stol. mizela jejich úzká společenská vymezenost uplatnění, prosazovaly se žestě do komorní a symfonické tvorby jen zvolna.
Koncert pro sólový žesťový nástroj je vzácný nejen v komplexu předklasické a klasické hudby, ale dokonce i v hudbě soudobé. Toto je tedy jedna stránka
"zvláštnosti" této desky. Druhá je užití vzácného neběžného trombónového ladění Albrechtsbergerovy skladby (trombón Es, o kvartu výše laděný než běžný trombón B)
a konečně další je i v osobách interpretů samých - tito špičkoví hráči jsou totiž veřejnosti známí i jako sólisté tanečních orchestrů...
Neméně poutavá je i dramaturgie desky, neboť skladby Michaela Haydna či Joh. G. Albrechtsbergera nepatří právě mezi nejčastěji nahrávanou hudbu - u nás ani v zahraničí...
Olga Zuckerová, 1983