Z komentáře k původnímu 2LP albu 1 12 0261 vydanému v Supraphonu v roce 1968:
Třebaže BOHUSLAV MARTINŮ (*8.12.1890 - †28.8.1959) žil od rolu 1923 až do konce života v zahraničí, své domovině se nikdy ani na okamžik neodcizil.
Naopak, dramatickými událostmi v životní cestě tohoto českého skladatele se jeho vztah k domovu ještě více citově prohluboval zvláště za války, kterou Martinů prožíval ve Francii a později ve Spojených státech. I po ní, ať tehdy žil v New Yorku, v Nizze či v Římě, touha po domově byla jeho nejsilnějším vnitřním zážitkem...
Martinů a domov! To je stěžejní a obsáhlá kapitola skladatelova života a tvorby....Martinů, zahleděný do kraje, v němž se narodil a vyrůstal, musil nutně skladatelsky reagovat na verše básníka Miloslava Bureše, v nichž je stejná atmosféra jako v jeho hudbě...při jejich četbě se ocital v duchu v místech svého mládí. "Vaše báseň o Studánce se mne hluboce dotkla nejen proto, že máte rád Vysočinu, ale i proto, že je krásná. Mnoho vzpomínek vyvolala - a drahých", svěřil se skladatel básníkovi.
V červenci 1955 vytvořil Martinů v Nizze kantátu Otvírání studánek, dílo plné křehkého půvabu. Charakteristickým rysem skladatelova rukopisu je tu úsilí o co nejprostší fakturu: jednoduchou zpěvní linii, o co největší oproštěnost harmonické stránky a zvukovou úspornost doprovodu. Právě pro tuto přímou klasickou prostotu hudebního výrazu je celek tak působivý, citově bezprostřední...
Spolupráce Bohuslava Martinů s básníkem Vysočiny Miloslavem Burešem se po Studánkách rozrostla na celý cyklus obdobných vokálních skladeb. Jejich hudební tón a kompoziční profil předurčilo Otvírání studánek, kde se Martinů ze všech čtyř kantát na Burešovy verše umělecky vyslovil v nejčistším a nejvykrystalizovanějším tvaru. O rok později, na podzim roku 1956 zhudebnil v Římě další básnickou předlohu M. Bureše: Legendu z dýmu bramborové nati. Zase je to lidové vyprávění z Vysočiny. Matka boží, které se zasteskne v chladu kostelních zdí po lidech a po přírodě, sestoupí ze svého podstavce a vydá se do polí...
Romance z pampelišek - třetí díl tetralogie...nalezla svůj inspirující popud v lidové písni o věrném milém. Básník tvořivě rozvinul její motiv a Martinů jeho verše zhudebnil v Římě roku 1957...
V zátiší švýcarského Schönenbergu se zrodila v zimě roku 1959 poslední kantáta z cyklu o Vysočině. Mikeše z hor psal Martinů již za citelného úbytku tělesných sil.
Na skladbě však pracoval s potěšením, neboť to byla látka jeho srdci nejbližší. Hrdinou vyprávění je pasáček Mikeš, který se svým stádem přemáhá vichr a mráz a uchrání před nepohodou kus země, který je jeho srdci nejbližší...
Kantáty Bohuslava Martinů z Vysočiny jsou čtyři vzácné klenoty moderní české vokální literatury...
"Studánkami se vracím domů", vyznal se Martinů, když posílal svou partituru do Prahy.
Totéž mohl plným právem říci také o ostatních kantátách cyklu,
neboť tvoří jeden vroucí a hluboce prožitý pozdrav skladatele domovu.
Dr. Miloslav Nedbal