Komentář k původnímu EP albu 8113 0197 vydanému Pantonem v roce 1986 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Snad se někdo podiví, proč se v edici, která je především určena gramofonovým debutům skupin a sólistů, objevuje jméno jednoho z bardů trampské písně.
Ale k žádnému omylu nedošlo: dnes má svoji premiéru na desce Miki Ryvola - písničkář.
Spolu se svým bratrem před lety hledali a proráželi cesty modernímu trampskému zpívání. Písničkové sdělení v mladém jazyce s moderní muzikou, označovaná ve své době tradicionalisty za svatokrádežné znesvěcení trampského hudebního odkazu, se velmi rychle stala majetkem nastupující trampské generace. Dnes si setkání u ohňů i na pódiích bez "ryvolovek" těžko dovedeme představit. Skupina Hoboes, uprostřed níž oba bratři Ryvolové zpívali a psali své písně v neobvyklých trampských tóninách, byla vždycky spíše sdružením. Sdružením tak volným, že se nikdy nedalo příliš přesně mluvit o jeho konkrétní sestavě a vlastně se ani dodnes pořádně neví, zda už zaniklo, či zda stále ještě existuje. K postupnému umlkání Hoboes na trampských pódiích docházelo z rozličných, zejména časových důvodů, ale také proto, že oba Ryvolové postupně nacházeli mnohem hlubší možnosti písničkového vyjádření. Miki se dokonce na několik let odmlčel. Zatímco na Wabiho jsme si jako na folkového písničkáře zvykali postupně po řadu let, byl Mikiho písničkářský návrat náhlým a jiskřivým překvapením.
Posun od poetiky Mrtvejch vlaků, Posledních mílí a Výletů na Island k civilnímu projevu i tématům je markantní. Je to však samozřejmě skok jen zdánlivý, pokud jsme bedlivě sledovali vývoj Mikiho-autora od romantických prapočátků přes poezii mollových nálad až k prozíravému optimismu téměř už dospělého čtyřicetiletého písničkáře.
Několik přátel muzikantů stejné skupiny krve z onoho bájného společenství, kterému se již Hoboes většinou neříká, se sešlo nad touto deskou. Jednak proto, že na sólového písničkáře Mikiho bychom si naráz asi těžko zvykali, ale hlavně proto, že muzika jeho písní je nyní sice prostší, pokornější a jednodušší, avšak v žádném případě chudší. Poprvé vlastně neslyšíme ryvolovské gibsony, muzika folkový tvar, ale přece jen zůstává svou podstatou trampskou písní. Poprvé tu Miki zpívá vlastní písničky sám. Přestože jeho nové skladby můžeme dnes slyšet ve vynikajícím podání Nezmarů nebo Stopy, má právě tenhle snímek průzračnou atmosféru osobní výpovědi.
Michal Konečný