Z komentáře k původnímu LP albu 1410 2699 vydanému Supraphonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
"Začala nejkrásnější doba mého života", vzpomíná Suk po letech, již na sklonku života, na chvíle, kdy tvořil hudbu k Zeyerově scénické pohádce Radúz a Mahulena. "Pracoval jsem na díle v lesním dvorku v místě Dvořákova letního pobytu na Vysoké. V pokojíku bylo pianino a venku v zahrádce poslouchala mne moje dívka Otilka. Jaro v duši, jaro v hudbě. Mohu říci, že jsem se v hudbě k Radúzovi a Mahuleně našel a že toto dílo působilo na mou tvorbu po celou řadu let. Netušil jsem ovšem, že motivy lásky i motiv smrti, obsažené v hudbě k Radúzovi, budou mne provázet v době uměleckého zrání až do konce"...Suk komponoval právě Symfonii E dur, když jej básník Julius Zeyer...požádal o hudbu k pohádkové hře Radúz a Mahulena. Suka toto jemně poetické dílo rázem zaujalo. Dobrotivou Mahulenu si tehdy samozřejmě ztotožňoval - jak později sám napsal - se svou nevěstou, Dvořákovou dcerou Otilkou...Dvořák tehdy v nepřítomnosti Sukově...řekl Oskaru Nedbalovi..."ten Radúz, to je muzika z nebe!" Od Dvořáka, na chválu vždy velmi skoupého, to bylo uznání zcela mimořádné a zasloužené....Sukova Pohádka je vzácné dílo. Je to ryzí, plnokrevná a zároveň vysoce kultivovaná, osobitá hudba. A není bez zajímavosti, že tato převážně lyrická pohádka vznikla ještě před Dvořákovou Rusalkou.
FANTASTICKÉ SCHERZO, op. 25 je jednou z drobnějších Sukových prací...Od hudby k Radúzovi a Mahuleně dělí tuto skladbu jen několik málo let.A přesto tu zní hudba už zřetelně jiného tvůrčího období. Radúz patřil Sukovu mládí. Ve Fantastickém scherzu...se již ozývá budoucí tvůrce Asraela.
Sukův skladatelský vývoj od raných, překvapivě záhy zralých děl, byl celkem plynulý, avšak značně strmý, což vynikne zvláště při poměrně malém rozsahu jeho tvorby...
Fantastické scherzo je brilantní orchestrální studií.
Dr. Zdeněk Nouza