Koncem roku 1934 stále ještě nebyla ekonomická situace firmy Esta příliš dobrá. Její vedení dokonce jednalo s další českou gramofonovou firmou Ultraphon o sloučení obou podniků, k dohodě však nedošlo. Dosavadní programový ředitel Rudolf Hájek, kterému byla připisovaná vina za tuto situaci, musel svou funkci opustit. Na jeho místo nastoupil Emil Schmelkes, dříve zástupce české pobočky německého Lindströmova koncernu, který do roku 1934 v ČSR distribuoval hlavně gramodesky značky Homocord. Jako svůj první počin v této funkci Schmelkes uzavřel s velkou německou firmou DGG výhodnou smlouvu o lisování a distribuci gramodesek značek Brunswick a Polydor v ČSR.
Vlastní nahrávky na gramodeskách značky Esta byly v roce 1935 ohraničeny zhruba matričními čísly 1600-1770 a vycházely pod objednacími čísly cca 946-995 a od podzimu téhož roku 7209-7219. Některé své nahrávky Esta začala lisovat též na etiketu ASO pro olomouckou firmu Anders a syn provozující v ČSR své obchodní domy. Ukončeno bylo naopak lisování snímků na laciné vedlejší značky Slavia a Lido.
Repertoár nahrávek firmy Esta ani v tomto roce nedoznal větších změn - i nadále převládaly snímky určené spíše pro venkovskou klientelu. Pěvecké Harmony duo či kvartet Pražská ulice nahrávaly vlastní verze snímků z repertoáru proslulé dvojice pouličních zpěváčků Blahník a Gratz, několika snímky se prezentovala pod názvem Sisters Babies dívčí pěvecká trojice sester Trendových ("Málokdy se setkáme s takovou sesterskou snášenlivostí, láskou a sjednocením citů, jak dokazují naše Sisters Babies"). Zde jen doplňme, že na snímcích pro etiketu His Master's Voice používala tato dívčí trojice název Ingriš Babies.
Na téměř všech snímcích populáru doprovázel zpěváky orchestr Harryho Hardena, kterému jeho smlouva s firmou Esta zaručovala nahrávání stovky snímků ročně.
Na závěr tohoto výběru jsme zařadili dvě kuriozity: tou první je přepis části textu bojovného projevu, který přednesl 2. října roku 1918 v poslanecké sněmovně Říšské rady ve Vídni poslanec Stanislav Staněk. Jen věřme, že tehdy byl jeho přednes před vídeňským sněmem výrazně artikulovanější, než když jej o osmnáct let později opakoval na gramodesce, kterou firma Esta zařadila do své zvláštní řady propagačních, reklamních a dokumentárních snímků.
Druhou kuriozitou je nahrávka nazvaná "Habešský fox". Etiketa této gramodesky obsahuje pouze údaj "Jazz-orchestr s původním zpěvem", nicméně k Habeši měla poměrně daleko. Onen původní zpěv je totiž v bulharštině a "jazz-orchestr" je ve skutečnosti bulharský "Národní orchestr" s dirigentem Ramadanem Lolovem. Tento folklorní soubor tehdy v Praze natáčel v nahrávacím studiu firmy Esta snímky bulharských lidových písní, které byly lisovány na gramodesky značky Arfa určené pro Bulharsko.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel