Z komentáře k původnímu LP albu 1 12 1114 vydanému Supraphonem v roce 1972 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně.
V době, kdy Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) žil a pracoval, měla italská opera dané schéma. Jedna z jeho složek spočívala v brilantní árii pro sólový hlas.
Tyto árie velmi často "žily" i mimo divadelní prostředí. Mimo to velmi mnoho árií bylo již bylo tvořeno pro sólový zpěv či psáno přímo pro konkrétní vynikající mužský či ženský hlas.
Takto vznikl nejvýznačnější počet Mozartových árií. Aloisie Weberová, Mozartova velká láska, jejíž sestra Constanze se později stala jeho manželkou, byla hlavním zdrojem inspirace pro skladatelovy koncertní árie pro soprán. Recitativ a koncertní árii "Popoli di tessaglia - Io non chiedo, eterni dei" začal skládat v Paříži a dokončil v Mnichově 8.1.1779. O čtyři roky později složil pro Aloisii, tehdy již provdanou za zpěváka Langa, scénu a rondo "Mia speranza adorata - Ah, non sai, qual pena" . V červnu téhož roku věnoval paní Langové svoji brilantní árii "No, no, che non sei capace", kterou složil jako přídavek k opeře "Il curioso indiscreto" Pasquala Anfossiho.
Při představení měla největší úspěch právě Mozartova árie. Když byla v září 1789 chystána adaptace opery Lazebník sevillský Giovanniho Paisiella, napsal Mozart pro tento účel árii "Schon lacht der holde Frühling" - ne však pro Aloisii, ale pro její sestru Josefu, manželku houslisty Hofera, a vynikající koloraturní zpěvačku s úžasným pěveckým rozsahem, což je doloženo dvěma áriemi Královny noci z Kouzelné flétny, které byly taktéž psány pro Josefu Hoferovou.
Původ dalšího díla "Bella mia fiamma, addio - Resta, oh cara" doprovází legenda, údajně na základě informací Mozartova syna Karla Thomase, žáka českého pianisty a skladatele F.X.Duška, podle níž Mozart slíbil zpěvačce Josefíně Duškové, jež byla jeho hostitelkou v době, kdy pracoval v Praze na opeře Don Giovanni, novou árii.
Mozart prý však svůj slib neustále odkládal, až jej Josefína Dušková uzamkla v zahradním domku jejich pražského domova, Bertramky s tím, že mu dveře odemkne jedině tehdy, až slíbenou árii dokončí. Mozart se její "hrozbě" podvolil s podmínkou, že Josefína zazpívá árii "prima vista", bez jediné chybičky...
Ať tak či onak, "Bella mia fiama" vznikla s ohledem na pěvecké umění Josefiny Duškové, což je patrné z věnování na jejím rukopisu:
Per la Signora de Douschek di W.A. Mozart mp Praga li 3 edi nove 1787
¨
JANA JONÁŠOVÁ (28.4.1943) studovala zpěv na Pražské konzervatoři u prof. L. Bendlové a později na AMU v Praze u prof. T.Šrubaře.
Po tři roky byla členkou opery v Liberci, později spolupracovala s Komorní operou Praha. Od počátku 70.let se stala členku opery Národního divadla v Praze
Vytvořila desítky rolí, od klasicismu až po hudbu 20. století; pro svou precizní koloraturní techniku a hlasové dispozice (rozsah tří oktáv) se stala také vyhledávanou interpretkou předklasické kantátové a oratorní hudby