Z komentáře k původnímu LP albu 1115 3116 vydanému Supraphonem v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Mezi novými tvářemi československé jazzové scény posledních let zaujímá MIRKA KŘIVÁNKOVÁ (* 26. ledna 1954) výjimečné postavení. Platí to nejenom o jejích mimořádných pěveckých dispozicích, z nichž posluchače okamžitě zaujme přinejmenším čtyřoktávový rozsah, v němž se její hlas pohybuje se záviděníhodnou suverenitou...Svým způsobem je Mirka Křivánková typickou odchovankyní atmosféry, která poznamenala vývoj evropského jazzu v sedmdesátých letech, kdy hudebníci Starého světa přispěli do vroucího kotle nejrůznějších fúzí a syntéz, jímž byla tato hudba ostatně odjakživa vlastním, nezanedbatelným přínosem. Tím samozřejmě není řečeno, že je na poli instrumentálního způsobu zpěvu Mirka osamocena. Není to ovšem styl tradičního scatu beze slov, který svým zpěvem představuje, tím spíše, že se převážně pohybuje za hranicemi běžných formálních melodických, harmonických a koneckonců i rytmických floskulí, svázaných evergreenovým repertoárem. Volné vokální improvizace Mirky Křivánkové mají zdánlivě podobu téměř abstraktních linií. Ve spojení s bohatou škálou barevných rejstříků jejího hlasu a citovým zaujetím zpěvačky však vytvářejí smysluplné hudební plochy plné žáru a vnitřního napětí. Jdou-li pak tyto schopnosti Mirky Křivánkové ruku v ruce s tvůrčím potenciálem hudebníka, jakým je JIŘÍ STIVÍN (*23.11.1942), dostává se posluchačům jedinečné šance účastnit se vzrušujícího zážitku z hudby, o níž v tomto případě doslova platí, že nezná hranic.
Antonín Matzner