Z komentáře k CD, které bylo poprvé vydáno v Supraphonu v roce 1991 a nyní je poprvé posíláme i do digitálních obchodů:
"..Na tátovi se mi líbí, že sice pořád pospíchá, dělá narychlo, nespí, ale nakonec dokáže to, co chce a udělá to nejlepší, co mohl udělat.." Tak charakterizovala svého otce dcera Markéta (1971), a vyjádřila tím velmi přesně jeden z důležitých rysů povahy dnes už světově proslulého multiinstrumentalisty, leadera, skladatele JIŘÍHO STIVÍNA (1942). Cílevědomost, houževnatá vytrvalost a imponující šíře osobnostního záběru jsou totiž příznačné pro umělce, který se v raném věku bez valného zájmu učil hře na housle, než se doslova "našel" v jiném nástrojovém oboru: vlastně náhodou se mu dostala do rukou zobcová flétna, a byl pro hudbu takříkajíc lapen...Po rockové epizodě v zakladatelsky významné skupině Sputnici (1962-63) působil v AUS a Hudebním divadle v Karlíně, než v roce 1964 definitivně vstoupil na půdu jazzu v legendárním souboru Jazz Q. Kariéra Jiřího Stivína v jazzové sféře je vskutku oslnivá a ani ve zkratce tu nelze zachytit všechny její důležité mezníky...Dnes se ovšem setkáváme na této desce s druhou podobou Stivínova uměleckého působení. Už jako známý jazzman studoval v letech 1977-80 skladbu na AMU v Praze a vedle jazzových kompozic a scénických i filmových partitur vytvořil i komorní skladby. Ruku v ruce s tím se stal i zaníceným interpretem flétnové literatury. Výčet Stivínových aktivit v tomto směru by nebral konce...Stivínův vztah k barokní hudbě je z výčtu dobře patrný. V interpretaci skladeb barokních autorů se pochopitelně prosazuje i vysoká profesionalita technické výbavy Stivína-flétnisty, v jejímž rámci je ovšem brilantní suverenita spojována s hluboce zdůvodněným slohovým cítěním. Proto má v zorném poli Stivínových zájmů důležité místo hudba ANTONIA VIVALDIHO (asi 1678-1741). Sám v celé Evropě proslulý instrumentalista vytvořil na tři a půl stovky nástrojových koncertů. Největší část z nich je určena houslím; v nich, stejně jako v koncertech pro zobcové flétny, se uplatňuje zcela mimořádně bohatá melodická invence i skvělý Vivaldiho cit pro charakter nástrojové stylizace.
Petar Zapletal