Z komentáře k původnímu LP albu 81 0820-1 031 vydanému Pantonem v roce 1989 a nyní
vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně.
Pražský komorní orchestr, tentokrát ve smyčcovém obsazení, představuje ze svého koncertního repertoáru skladby zcela rozdílných soudobých autorských individualit. Přesto je spojuje úspěšná snaha o skutečný krok směrem k posluchači. Hudba JIŘÍHO MATYSE (1927) neztrácela tento trend se zřetele nikdy. Těžiště jeho stálého a zkušeného rukopisu spočívá v melodice a komorní lyrice, ve vyjádření nálady a v osobní výpovědi o citových prožitcích současného člověka. Rozsahem i názvem nenápadná Hudba pro smyčce (1982) vzbudila zájem posluchačů, interpretů i kritiky hned na Týdnu nové tvorby 1984...Uspokojuje totiž současnou posluchačskou touhu po niterné pravdivosti, souladu, jasnosti, utěšení a uklidnění. Do podobného proudu se svými Sentencemi zařazuje jeden z čelných představitelů výrazně a cílevědomě se projevují mladé generace - JIŘÍ GEMROT (1957). Při zachování příslušnosti k evropskému hudebnímu vývoji a při vědomí krize hudby sám usiluje o oživení zájmu publika. Po symfonických Poctách se zamýšlel nad věčným tématem dialogu dobra a zla, provázejícím a znepokojujícím člověka ve vnitřním životě i ve společnosti. Vedle 2. klavírní sonáty a symfonických Tanců a reflexí jsou to právě Sentence (1985-1986), které se s tímto tématem hudebně vyrovnávají. Východiskem tu byla myšlenka, že střety s realitou ničí, mění, nebo naopak zocelují ideály, s nimiž člověk přichází na svět. Na utváření hudební řeči ZDEŇKA LUKÁŠE (1928) měl zásadní vliv nejen M.Kabeláč a ověřování novodobých technik, ale i trvalé okouzlení a inspirace lidovou kulturou. Četné úpravy autentického folklóru přitom do více než dvou set jeho opusů započítány nejsou. Řadu vokálních skladeb doplňuje stejně výrazný soubor děl instrumentálních, z nichž jednověté Preludium a rondo pro housle a smyčcový orchestr (1985), komponované na výzvu O. Vlčka, je příkladem brilantní, meditativně i rapsodicky zpěvné, obecně přístupné hudby. MICHAEL KOCÁB (1954), ve své všestrannosti originální postava naší hudby, získává k popularitě rockového skladatele, zpěváka a instrumentalisty, nonkonformní vůdčí osobnosti dobře známé skupiny Výběr, také renomé mezinárodně úspěšného autora filmové hudby a smělých audiovizuálních projektů. Přispěla k tomu jeho hudba pro čs. a kanadský pavilón na Expo '86 ve Vancouveru a rekviem pro památník osvobození v Tunisu a zvláště spoluautorství na představení Laterny magiky Odysseus. Mistrovsky sevřená partitura Slavností porozumění (1980) ukazuje Kocába ve vzácnější klasicky stylizované poloze, která již přesto dává tušit jeho současné syntetizující nadžánrové záměry.
Petr Veber