Z komentáře k původnímu LP albu 11 0374 vydanému v Pantonu v roce 1974 a v původní podobě vycházejícímu poprvé digitálně:
SERGEJ PROKOFJEV (1891-1953) ...Skytská suita, označená programovým titulem "Ala a Lollij", op. 20, náleží k vrcholným dílům Prokofjevova prudkého tvůrčího rozletu v prvním desetiletí po ukončení petrohradské konzervatoře...Podobně jako v jiných symfonických skladbách, i v tomto díle se Prokofjevova hudba vyznačuje téměř vizuální konkrétností a sugestivností obrazů, umocněných zde zcela mimořádným zvukovým účinem. Orchestr je zesílen nejen početně zdvojením dechových skupin i bohatým výběrem bicích nástrojů, ale i užitím některých méně obvyklých témbrů (např. altové trubky). jež vtiskují jeho zvuku netradiční barevnost...BÉLA BARTÓK (1891-1945) patří k nejvýraznějším tvůrcům hudby dvacátého století nejen proto, že byl vynikajícím skladatelem, klavíristou a pedagogem, ale i proto, že pochopil zákonitý vztah tvorby k životodárnému zázemí lidového umění...Taneční suita pro orchestr byla napsána na objednávku maďarské vlády pro slavnostní koncert k 50. výročí spojení měst Budína a Pešti (19.11.1923). Její pětivětý cyklus je vybudován důsledně kontrastně, nejen ve smyslu tempa, dynamiky a žánrové povahy jednotlivých částí, ale i co do intonační charakteristiky hudebních obrazů. Převažující typ tvoří intonace maďarské, setkáváme se tu však i s intonacemi rumunskými (pátá část) a s prvky arabskými (první a čtvrtá část). Tento poměrně široký motivicko-intonační základ je ovšem přetaven jednotícím proudem Bartókovy invence, která dokáže spojit i velmi vzdálené melodicko-rytmické složky v celistvý výrazový a žánrový projev...
Václav Kučera