Z obalu původní EP desky (8135 0081): Nepamatuji se, že bych kdy viděl a slyšel zpěvačku interpretující přesvědčivým způsobem tradiční jazz, blues, gospely a spirituály, která by byla drobná a štíhlá.
Tahle muzika už zřejmě svojí zemitou podstatou vyžaduje, aby ji zpívaly ženy statné a přinejmenším plnoštíhlé. Zpěvačky s hlasem znělým a sytým, kterým věříme, když se vžívají do písní hořkých a nesentimentálně smutných, stejně jako do temperamentních a výbušných odvazovek...Ze stejného rodu je i Eva Martínková. Zpívá přímočaře; žádné velké zdobení či obměňování melodie, ale jasné, nekomplikované a upřímné vyjádření živočišné radosti ze zpěvu, které je pro tradiční jazz typické...
K jazzu si to namířila oklikou přes skupinu Mustangové, což dodnes pokládá za velký omyl - hudba country jí docela nic neříká a zřejmě také proto se v ní nedokázala výrazněji uplatnit...V roce 1969 nastoupila do Traditional Jazz Studia, na které už předtím chodila jako posluchačka k Drahoňovským, a jeho vedoucímu Pavlu Smetáčkovi je dodnes vděčná za to, jak kolegiálně a nesobecky se snažil rozšířit její tradicionalistický hudební obzor. Se Smetáčkovým orchestrem absolvovala tříměsíční turné po Sovětském svazu i zájezd do NDR a toto spojení Evě umožnilo nalézt tu správnou hudební orientaci.Trvalá spolupráce se však z toho nezrodila - Smetáčkovci jsou totiž stále na cestách a jediná žena v kapele znamená vždy spoustu komplikací. A tak se nelze divit, že na podzim roku 1971 jsme se s Evou mohli setkat opět v novém působišti - Jazz Fiddlers. S těmi dokonce absolvovala sérii koncertů Interjazz ve společnosti polských Hagaw a Berliner All Stars.
Pak se ale Eva na čtyři roky svým fanouškům ztratila z očí - provdala se a dny trávila jako většina žen v každodenním shonu mezi zaměstnáním a domácností.
Ale jazz je láska, která nerezaví - a tak v lednu 1977 už zase stála u mikrofonu v Baráčnické rychtě, tentokrát s Classic Jazz Memorialem za zády; zde si jejich hudba získala stálý okruh věrných příznivců...Spolupráce s Classic Jazz Memorialem přinášela Evě uspokojení - věděla, že se na svůj orchestr může spolehnout stejně jako hudebníci na ni. Všichni měli rádi starý jazz, především blues a spirituály, které Evě vyhovují i po hlasové stránce...
Čtyři skladby na tomto albíčku jsou gramofonovým debutem Evy Martínkové. Jsou vybrány z jejího stálého repertoáru a doprovází je studiový orchestr, vedený altsaxofonistou Joskou Rejmanem, který se pod ně podepsal také jako aranžér.
(Sleeve-note Stanislav Titzl, 1982)