Z komentáře k původnímu LP albu 1 10 2079 vydanému v Supraphonu v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
SERGEJ VASILJEVIČ RACHMANINOV (1873-1943) je dnes většinou označován za pokračovatele ruské národní klasiky. V tomto čestném označení skrývá se však i moment tragické rozpornosti. "Pokračovatel" nemůže týmiž prostředky v nových podmínkách dosáhnout vyjádření týchž idejí a téhož postavení jako ti, na něž navazuje. Pocítil to i Rachmaninov vyrostlý a dozrálý v kruzích pokrokové ruské inteligence přelomu století a předrevolučních let. Nejednou už počátkem našeho století a pak i později se stal terčem útoků "modernistů", jímž se jeho humanistická, na lidovém základě a tradici založená koncepce umění - "největší hodnotou každého umění je upřímnost", zní jeho typický výrok - zdála zpátečnickou. A přece Rachmaninov neustrnul. Snad nejzřejměji to dokazuje jeho harmonie, v níž zejména v pozdější tvorbě dospěl k značně složitým akordickým útvarům (bifunkcionalitě)...Byl stejně vynikajícím skladatel jako klavíristou a dirigentem. K těmto činnostem se uchyloval i v době tvůrčích krizí, tak po neúspěchu veřejného provedení své prvé symfonie a potom v emigraci...Rachmaninov opustil svou vlast po Říjnové revoluci, protože nedůvěřoval novému pořádku, že by v něm mohl nalézt svým ambicím i dosavadním úspěchům odpovídající místo a uplatnění. Ale nenašel je prakticky ani v Americe, kam se uchýlil, ani při četných koncertních cestách....Odloučením od vlasti nesmírně trpěl. "Když jsem odjel z Ruska", psal v citovaném dopise, "ztratil jsem touhu komponovat. Zbaviv se vlasti, ztratil jsem sebe sama". Skutečně po odchodu do ciziny nastala u něho téměř desetiletá tvůrčí odmlka. A potom? Skladatel, který za prvé čtvrtstoletí své umělecké činnosti od počátku let 90. do roku 1917 vytvořil 39 opusů...vytvořil za stejně dlouhé období života v emigraci jen šest děl...Na předposledním místě mezi těmito skladbami stojí i jeho třetí symfonie...B.V. Asafjev ji nazval "symfonií vzpomínek"...
Miroslav K. Černý, 1977