Z komentáře k původnímu LP albu 1110 2487 vydanému Supraphonem v roce 1979 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
LADISLAV KUBÍK (nar.1946) patří k nejvýznamnějším představitelům mladé skladatelské generace. Z jeho tvorby jmenujeme alespoň Dvě epizody pro Due Boemi (1972) a vokálně-symfonickou fresku Únor (1973), v nichž obohatil svůj hudební jazyk o podněty novodobých skladebných technik, dále Nářek bojovníkovy ženy (1974) na starovietnamský text a Klavírní koncert (1974), v nichž se s mimořádnou působivostí zmocnil výrazových možností nových vyjadřovacích prostředků nebo rozhlasovou hudebně-dramatickou skladbu Solaris (1976-1977), kde si ověřil své hudebně-dramatické schopnosti v syntetickém žánru netradičního typu. Z jeho nejnovější tvorby významně zaujala mimo jiné orchestrální Pocta Majakovskému. Programových záměrem této jednověté symfonické skladby je vyjádření vlastního dojmu ze sugestivní spisovatelovy osobnosti a vytvoření svébytné hudební paralely k originálnímu světu jeho burcující literární tvorby...Pocta Majakovskému je pozoruhodným tvůrčím činem mladého autora, který dokládá jeho snahy po účinném moderním hudebním výrazu.
CTIRAD KOHOUTEK (nar. 1929) je hudební veřejnosti znám jako skladatel, pedagog a teoretik široce poučený o soudobém dění.i o vývoji hudebního myšlení uplynulých staletí, stejně jako formující principy svých skladatelských postupů. Jeho skladatelský projev výrazně tíhne k velkým symfonickým formám a koncepcím závažného typu a významu. Memento 1967, Divadlo světa, Slavnostní prolog, Panteon, Slavnosti světla - to vše jsou významné důkazy Kohutkova úsilí o vyjádření se k zásadním společenským a lidským problémům, důkazy jeho uměleckého i lidského postoje a orientace. Cyklus tří symfonických obrazů nazvaný Slavnosti světla je zatímním vyvrcholením těchto autorových snah. Triptych, komponovaný v letech 1974-1975 k 30. výročí osvobození ČSSR a věnovaný Státní filharmonii Brno k dvacetiletému jubileu, vyrůstá z promyšlené ideově i hudební cyklické koncepce...Nahrané skladby jsou svědectvím úsilí obou autorů o závažnou tvůrčí výpověď prostřednictvím soudobě orientovaného hudebního jazyka, který při své výraznosti a průbojnosti současně sleduje cíl elementárně působivého hudebního sdělení a jsou též významným přínosem na poli soudobé české symfonické tvorby.
Milan Slavický