Komentář k původnímu LP alba 8116 0132 vydanému v Supraphonu v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
NAĎA ŠORMOVÁ (*24.4.1938) je z těch umělkyň, které stoupají na pěvecký Parnas obezřele, neuspěchaně, ale cílevědomě a s velkou dávkou vnitřní kázně a umělecké odpovědnosti. Oblouk jejího vývoje je zajímavý a není zdaleka ukončen. Ale už tak představuje tato sólistka opery Národního divadla v našem hudebním životě pojem. Je synonymem tvrdé práce na sobě a stálého utváření syntetické osobnosti operního jeviště. V dnešním životě operního pěvce, jehož mohou nabídky mimodivadelního působení svést k jevištní rutině, je Šormová pěvkyní, která si nic neslevuje a nezná umělecké kompromisy. Do své umělecké dráhy si přinesla světlejší barevný fond se sopránovým rozsahem a těžištěm ve vyšší poloze. Po absolvování Pražské AMU byla již s dobrým technickým vybavením angažována do plzeňské opery, kde působila v letech 1963-66...Šormová byla v Plzni s to prvotřídně odvést tak odlišné role, jakými jsou Luisa Millerová, Leonora v Trubadúru, Mařenka, Traviata, Liška Bystrouška, Barče i Marcelina ve Fideliu. Pěvecky tam doslova zazářila a po třech letech se stala členkou souboru naší první scény. V Národním divadle pak nastal další vývoj jejího pěvectví i operního herectví. Dnes je pěvkyní, která má vše, co operní posluchač, zhýčkaný zahraničními nahrávkami oceňuje: Voluminézní fond, krásně znějící neomylné výšky, schopnost dynamického odstínění až k plynulému stažení do pianissima, perličkovou brilanci staccat, ale současně i legátový belcantový oblouk romantické i veristické melodiky. S tímto souhrnem pěveckých vlastností se u ní spojuje diferencovaný výraz od elegantní graciéznosti Karoliny přes výbušnou jásavost Jitky až k tklivě vroucí Mařence či Vendulce. Vrcholnými kreacemi N. Šormové z českého repertoáru jsou vedle Mařenky, Vendulky, Blaženky a Karoliny i Jenůfa, Liška Bystrouška a Hedvika z Čertovy stěny. Pěvecký šarm i zvukovou poddajnost uplatňuje N. Šormová s úspěchem v postavách mozartovských. Na desce uslyšíte prvou árii Fiordiligi z Cosi fan tutte, ale diváci znají Šormovou i z jiných rolí oper W. A. Mozarta, například jako Papagenu, Despinu i Blondu. Její Asterie v Myslivečkově barokní opeře Tamerlan byla vysoce oceněna i zahraniční kritikou. Svět hudebního romantismu má v Šormové stylovou interpretku, která rozumí romantickému espresivu, ale nikde neupadá do laciného efektu. Na desce zastupuje tuto část jejího repertoáru duet Taťány s Oněginem. Setkáváme se tam s áriemi z veristických oper (s brilanci Musettinou) i velkých postav francouzských oper (Louisa, Markétka). Soudobá česká tvorba je pak zastoupena ukolébavkou z Pauerovy Zuzany Vojířové....
Jiří Pávek