Janáčkova filharmonie Ostrava byla založena v roce 1954 a velmi rychle se zařadila mezi naše přední symfonické orchestry. Charakterizuje jej muzikální projev, plný, sytý zvuk, jenž pomáhali postupně formovat nejen stálí dirigenti, ale také dirigenti hostující - Václav SMetáček, Václav Neuman, Libor Pešek, Jiří Bělohlávek, Sergio Baudo či Sir Charles Mackerras
Janáčkova filharmonie často uvádí díla nejen Leoše Janáčka a dalších českých skladatelů světového věhlasu - Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany nebo Bohuslava Martinů, ale šíře jejího repertoáru je mnohem rozsáhlejší, o čemž svědčí dramaturgie jednotlivých koncertů. Soustavně se objevují jména jako Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Schubert, Robert Schumann, Max Bruch, Anton Bruckner, Richard Strauss, Béla Bartók, Maurice Ravel, Aaron Copland, Leonard Bernstein a další. Ostravský symfonický orchestr se úspěšně prezentuje na domácím pódiu a v blízkém okolí, o čemž svědčí rostoucí zájem ze strany publika. Orchestr je také pravidelně zván k účasti na prestižních tuzemských festivalech (Pražské jaro, Janáčkův máj, Smetanova Litomyšl, Pražské hudební slavnosti apod.) Značný význam mají také zahraniční koncertní turné pro možnost porovnávání kvality tělesa a upevnění pozice na hudebním trhu.
Dalším důkazem širokého záběru, všestrannosti a úspěšnosti orchestru je jeho bohatá diskografie.

Supraphon vydal v roce 1978 titul 1 10 2375, jakýsi profil orchestru z tehdejší doby, album neslo původně název odpovídající jak době jeho vzniku, tak některým dílům, jež bylo tehdy nezbytné uvádět (Od pokrokových tradic k šťastným zítřkům). Tento značně nesourodý výběr postavil do bezprostřední blízkosti stylově naprosto odlišná díla, skladby se stylizovanými tanečními a folklorními prvky (Janáčkovy Pilky z Lašských tanců, Smetanova Skočná z Prodané nevěsty), pastorálně až lyricky laděnou Selanku pro klarinet Zdeňka Fibicha, Dvořákovu "plesovou" Polonézu či dva koncertní (respektive baletní) valčíky - Ježkův Jarní vítr z poslední hry před zavřením Osvobozeného divadla v roce 1938 Pěst na oko nebo naopak groteskní Galop - závěrečné číslo Chačaturjanovy suity z hudby k Lermontově dramatu, napsaný s neobyčejným smyslem pro humor. Vedle toho třeba Gopak M.P. Musorgského či dvě společensky vysoce angažovaná díla: oslavný "hymnus" hornické práce Rudolfa Kubína Já jsem horník, kdo je víc nebo pochod Víta Nejedlého Vítězství bude naše..
Přesto nebo právě proto jsme tento titul od tehdejšího "názvu osvobodili" a vydáváme jej pod prostým názvem orchestru v jinak původní podobě poprvé digitálně.