Z komentáře k původnímu LP albu 1 11 2263 vydanému v Supraphonu v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
"Dáme-li hráti jednu a tutéž skladbu deseti stejně pohotovým a zběhlým hráčům, zapůsobí pod rukama každého z nich jinak. Každý vyloudí z nástroje jiný druh tónů a bude přednášeti tyto tóny s větším anebo menším stupněm zřetelnosti. Jak může vzniknout tento rozmanitý dojem, má-li přece všech deset hráčů dostatečnou zběhlost a pohotovost? Výhradně způsobem úhozu, který je u klavíru tím, čím v řeči výslovnost...Pozornost k jednotlivým slovům anebo tónům je však nutno učiniti zbytečnou, aby se mohl posluchač soustředit k myšlenkám a jejich souvislosti; a k tomu je právě třeba nejvyšší míry zřetelnosti v úhozu jednotlivých tónů a ve výslovnosti jednotlivých tónů a ve výslovnosti jednotlivých slov," napsal ve své..knize "O životě, umění a uměleckých dílech Johanna Sebastiana Bacha" univerzitní ředitel hudby v Göttingen, zakladatel hudebně vědeckého oboru na německých univerzitách J.N. Forkel. Začíná těmito slovy jeden z odstavců kapitoly, kterou pojednává Bachovo umění klavírní hry. Není však důvodu, proč je nevztáhnout k jinému hudebníkovi a k jinému nástroji, proč je necitovat v souvislosti s transkripcemi Bachových kompozic, jak je provedl kytarista světového jména MILAN ZELENKA, interpret záměrně soustřeďující svou pozornost především k soudobé hudbě (premiéroval naprostou většinu nové kytarové literatury posledních let, české i zahraniční provenience; mnohé z těchto skladeb vznikly na jeho přímou žádost), ještě za studií na konzervatoři laureát mezinárodních soutěží v Moskvě a Vídni (1957 a 1959, zlaté medaile), člen jury soutěže pařížské a interpret zde oceněných skladeb, a konečně i profesor pražské konzervatoře...
Nelze, než se znova vrátit k závěru Forkelovy práce:"...pravý umělecký duch je právě tím, co ho vedlo k velikosti a vznešenosti jako k nejvyššímu cíli umění. Jemu máme děkovat, že se Bachova díla nejen líbí a nás baví jako umělecká krása a příjemnost, ale že nás neodolatelně strhují; že nás nepřekvapují jenom pro tu chvíli, ale že jejich účinnost mohutní, čím častěji je slyšíme a čím blíže je poznáváme; že úžasné myšlenkové bohatství, jež je v nich nahromaděno, stále ještě chová pro nás něco nového, co budí náš obdiv a často náš úžas, byť bychom o něm hloubali tisíckrát; že konečně i neznalec, který neumí víc než hudební abecedu, stěží se může ubránit obdivu, přednesou-li se mu dobře a otevře-li jim bez předsudku srdce i ucho." Díky mistrovské práci Milana Zelenky se tak děje i v případě těchto kytarových transkripcí.
Michaela Kopeká