Z komentáře k původnímu LP albu 1016 2657 vydaného v roce 1980, jež nyní vydáváme poprvé digitálně:
Zřídkakdy se setkáváme v oblasti československého divadla se zjevem tak všestranným a působícím v tolika uměleckých odvětvích,
jak je tomu u národního umělce prof. Přemysla Kočího. Tím méně u operních pěvců. Kočího činnost významně zasahuje do několika uměleckých oborů:
kromě svého nejvlastnějšího pole, tj. operního pěvectví, působí jako režisér, filmový a televizní herec, významný pěvecký pedagog a organizátor
(v létech 1969-1979 byl ředitelem Národního divadla). Ve všech odvětvích činnosti Kočího se projevuje neúnavná energie a hledačství umělce,
jehož elán a vitalita se neuspokojuje s výsledky již dosaženými, ale hledá stále nové možnosti uplatnění pro svou neumdlévající činorodost...
Výběr osmi zpěvních čísel, které národní umělec Přemysl Kočí nazpíval na tuto desku, podává reprezentativní ukázku z pěvcova repertoáru.
S výjimkou Rossiniho Figara jde o role z operní literatury německé a smetanovské, která je Kočího nejvlastnější doménou.
Na první pohled by se snad tento výběr mohl zdát příliš zaměřený pouze na klasický a novoromantický repertoár, na druhé straně obsahuje právě role pěvecky i herecky velice různorodé. Meditativní postava Wagnerova "prokletého plavce" bludného Holanďana vedle energického, činorodého Rossiniho Figara, démonické typy, jakým je Mozartův Don Giovanni a Beethovenův Pizzaro vedel realisticky kreslených postav Smetanových představitelů českého lidu Tomše a Kaliny Lortzingův komicko milovnicky pojatý car Petr vedle Wagnerova ušlechtilého rytíře-pěvce Wolframa představují nepochybně rozsáhlou oblast pro ukázku mnohostranných pěveckých schopností a přednesově výrazového podání, dvou neodmyslitelných složek, tvořících specifickou syntézu Přemysla Kočího.
Eliška Holubová